Eva Klepáčová a Josef Bek v pohádce Hrátky s čertem

Eva Klepáčová a Josef Bek v pohádce Hrátky s čertem Foto: reprofoto Hrátky s čertem

Co nevíte o Hrátkách s čertem? Káča si sáhla na život, kudrnatý anděl propadl hazardu a kulisy byly jedovaté

„Prachsakra! Poustevníka jsem zachránil od pekla, loupežníka jsem zachránil od pekla a teď ho s tebou, Káčo divoká, budu mít já sám!“ postěžuje si v závěru pohádky Hrátky s čertem (1956) vysloužilý dragoun Martin Kabát.

Dnes si v této roli neumíme představit nikoho jiného než Josefa Beka (✝76), ale věděli jste, že tvůrci pohádky do ní chtěli původně obsadit Karla Högera (✝67)? Sázka na tehdy mimořádně populárního Beka se jim nakonec vyplatila. Kdo jiný než tento hřmotný chlápek s hlasem jako zvon by si s čerty poradil lépe?

A za to, že z pekla vyrval duše dvou vdavekchtivých slečen, si Martin Kabát nakonec vysloužil i splnění tří přání. Jedno z nich sice prošustroval, ale nakonec mohl být rád, že nedopadl hůř. Káča byla holka krev a mlíko a navíc uměla vzít za práci.

Káču zachránilo tramvajové vedení

Káču hrála rovněž velmi oblíbená Eva Klepáčová (✝79), jejíž život by vydal na samostatný román. Herečka se v roce 1958 provdala za zpěváka Josefa Zímu (87), který byl tehdy na vrcholu popularity, a okamžitě se z nich stal zlatý, všemi obletovaný pár.

V tehdejším Československu sice neexistoval bulvár, ale Zíma s Klepáčovou patřili mezi ostře sledované celebrity a ze strany zpěvákových fanynek zažívali teror. Paní a slečny obléhaly dům, ve kterém bydleli, a obtěžovaly je telefonáty ve dne v noci. Úřady jim nakonec přidělily neveřejné telefonní číslo, což bylo na tehdejší poměry něco nevídaného. Problémům ale zdaleka nebyl konec.

Zíma totiž krátce po svatbě zavinil vážnou dopravní nehodu s tragickými následky a Klepáčová se z toho psychicky složila. Dokonce se pokusila o sebevraždu – vyskočila z okna jejich vinohradského bytu. Několikaměsíční dceru jí z náručí vytrhla na poslední chvíli její matka. Herečce zachránilo život tramvajové vedení, které vedlo pod okny…

Těžký život za velkou louží

Dobráckého kudrnatého anděla Theofila hrál v pohádce herec a bavič Antonín Šůra (✝40), kterého diváci znali z karlínského Hudebního divadla a z Rokoka.

Vypadalo to, že jeho kariéra se bude vyvíjet víc než slibně, ale osud mu rozdal jiné karty. V roce 1968 dostal Šůra nabídku vystupovat v zábavním podniku v americkém Las Vegas. Něco takového se neodmítá, a tak pln nadějí odcestoval za velkou louži. Jenže o jeho estrádní program nebyl zájem, diváci na něj nechodili a Šůra ve finále propadl hazardu, na kterém prodělal i příslovečné kalhoty.

Na cestu domů neměl peníze, a tak si v Americe začal nakonec vydělávat jako malíř pokojů. Jeho život pak předčasně ukončila autonehoda na kanadské dálnici.

Kulisy plné jedu

Loupežníka Sarku Farku ztvárnil Jaroslav Vojta (✝81). Loupežnické jméno bylo vypůjčeno z maďarštiny, ve které údajně znamená „stračí ocas“. Rolí starých čertů Karborunda a Omnimora z Čertova mlýna se zhostili František Filipovský (✝86) a Stanislav Neumann (✝72).

Scéna, ve které rozdávají karty, je nezapomenutelná hlavně díky Neumannově charakteristickému hlasu.

Hrátky s čertem se odehrávají v papundeklových kulisách, které byly vytvořené podle obrázků Josefa Lady. Některým divákům se tento nápad líbí, jiným zase ne. Každopádně, problém s kulisami měli herci, a to proto, že byly namalované jedovatými anilinovými barvami. Během natáčení se z nich postupně uvolňoval jed a někteří měli zdravotní potíže. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků