Prachař zavzpomínal na Vlastu Chramostovou: Do poslední chvíle byla plná humoru

S herečkou se přišlo rozloučit mnoho kolegů, mezi prvními dorazili Tomáš Töpfer, Zuzana Stivínová nebo Jiří Hromada, k Národnímu divadlu se táhla také dlouhá řada fanoušků, kteří do Prahy dorazili ze všech koutů republiky.

Na čestné stráži u rakve se vystřídali hereččini kolegové a také signatáři Charty 77. Mj. Taťjana Medvecká, Ondřej Pavelka, Saša Rašilov, David Matásek, Jak Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Antonie Talacková či Karel Schwarzenberg.

Nad rakví promluvil ředitel Národního divadla Jan Burian, na kolegyni a přítelkyni zavzpomínal také David Prachař.

„Vlasta Chramostová by byla ráda, že je vyprodáno, že jsou všechna místa obsazená. Byla by plná humoru, což byla do poslední chvíle. Rád bych poděkoval těm, kteří s Vlastou do poslední chvíle byli, kteří za ní chodili. Dokonce vznikl takový adresář návštěv v pořadí, takže Vlasta měla tolik přátel, kolik si zasloužila,“ začal svou řeč Prachař a dále vzpomínal na práci, při níž se s Chramostovou setkali, a také připomněl její vynucenou hereckou pauzu.

Závěrem zazněla česká státní hymna, při níž celé Národní divadlo povstalo a herečku na poslední cestu doprovodilo několikaminutovým potleskem.

Z filmových rolí si Chramostovou diváci pamatují především z filmu Spalovač mrtvol, v němž si zahrála po boku Rudolfa Hrušínského a kameramansky se na něm podílel právě manžel Chramostové Milota. Zahrála si také ve filmu Je třeba zabít Sekala, její první rolí byl snímek Veliká příležitost z roku 1949.

Excelovala především na prknech Divadla na Vinohradech a Národního divadla.

Chramostová patřila k prvním signatářům Charty 77, po jejím podepsání jí byla režimem zakázána umělecká činnost. Divadlu se tak věnovala doma, ve svém bytě hrála pro přátele.

Prezident Václav Havel Chramostové v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. ■