Eugen Jegorov jako hrobník v komedii Vesničko má středisková

Eugen Jegorov jako hrobník v komedii Vesničko má středisková Foto: reprofoto Vesničko má středisková

Krutý osud hrobníka z Vesničky mé střediskové: Propadl alkoholu, vyléčil se, ale v 55 letech ho za volantem skolil infarkt

„Mám toho moc, pane doktore! Hodně nebožtíků, málo kameníků…“ nebo „Tak jsem slyšel, že jsi tomu Pražákovi načechral betonovej pilíř… No jo, vono dopředu se to jezdí, ale zacouvat, to už holt chce fištróna…“

Když zaslechnete tyhle hlášky, určitě si okamžitě vybavíte „náhrobního umělce“ Fanouše ve Vesničce mé střediskové (1985), kterého ztvárnil sympatický hudebník a příležitostný herec Eugen (někdy také Evžen) Jegorov (✝55).

Televizním divákům utkvěl zase v paměti jako tatínek Adama Bernaua v seriálu Návštěvníci (1983). Mimochodem, věděli jste, že v této roli se měl původně objevit Pavel Zedníček (69)?

Nedbal s ním vyrazil dveře

Tento vytáhlý, skoro dvoumetrový čahoun s knírem a s výrazným hlasem exceloval v menších rolích a díky své sympatické fyziognomii byl dobře zapamatovatelný. Hudební fajnšmekři ho zase obdivovali proto, že uměl hrát skvěle na klavír i na kytaru, ovšem nejlépe mu „slušel“ saxofon a klarinet.

Narodil se 9. října 1937 v Praze, ale jeho předkové pocházeli z Ruska. Dědeček byl dokonce carský důstojník. Jegorov, který měl velký smysl pro humor, si z toho dělal legraci a říkával kolegům, ať mu nevěří, protože je původem Asiat.

Po škole šel studovat na konzervatoř hru na klarinet a kamarádi z DAMU ho jednou vyhecovali, ať se přihlásí na herectví. U přijímaček přednesl Nerudovu Dědovu mísu a pak ho zkoušející Miloš Nedbal (✝76) požádal, ať jako hereckou etudu předvede moře. Jegorov se sice snažil, seč mu síly stačily, ale pohořel a od zkoušek ho vypoklonkovali.

Skvělý herec a fenomenální hudebník

Po tomto neúspěchu se nechal zapsat do komparzního rejstříku filmových studií na Barrandově. Poprvé se objevil v roli vězně v koncentračním táboře ve filmu Přežil jsem svou smrt (1960). Za svůj krátký život si zahrál ve více než čtyřiceti filmech a v bezpočtu TV pořadů a seriálů, mj. v komediích Homolka a tobolka (1972), Na samotě u lesa (1976) či Slavnosti sněženek (1983).

Svou muzikantskou dráhu pak spojil se Semaforem, kde hrál v orchestru Ferdinanda Havlíka. Jako výrazný jazzový muzikant spolupracoval také s Jazz Celulou Laca Décziho, kvartetem Karla Růžičky a souborem Luďka Hulana.

Kamarádi mu říkali Stavjaňa

Jegorov měl manželku Marii a ta mu tolerovala celou řadu koníčků – měl rád stará auta a motorky, a dokonce jezdil závody. Kromě toho léčil ptákům poraněná křídla, choval rybičky, kočky a psy a všechna zvířata dokázal pojmenovat i latinsky.

Byl také velký kutil, a jeho přátelé mu proto říkali „Stavjaňa“. Miloval recesi a byl pro každou „špatnost“. Jednou z legrace stěhoval v noci piano přes celou Prahu jen proto, aby ho mohl postavit kamarádovi pod okno.

Po odvykačce byl jako vyměněný

Velký sympaťák měl jednoho kostlivce ve skříni, a tím byl sklon k nadměrnému pití. Kvůli závislosti, která se začala postupně projevovat i na jeho výkonu, si musel dát v divadle roční pauzu a šel na odvykačku.

„Vrátil se vyléčený, ale byl najednou trochu jiný, něco se v něm změnilo, nebyl to přesně ten samý Evžen, který odešel, takový bezstarostný, stal se z něj introvert," vzpomínal na něj v TV pořadu Příběhy slavných kolega Jiří Suchý (87).

Jednu ze svých posledních rolí si Jegorov zahrál v seriálu Hříchy pro pátera Knoxe (1992). Krátce nato, 28. prosince 1992, jel autem na nákup a během jízdy ho postihl infarkt. Bohužel, na záchranu už bylo pozdě. Jeho nečekaná smrt zaskočila nejen jeho blízké, ale i diváky, kteří ho měli rádi.

Eugena Jegorova můžete vidět v seriálu Návštěvníci, který o prázdninách běží každý den na obrazovkách České televize. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků