Článek
Na pohřbu svého tatínka Jana Třísky (†80) pro někoho možná překvapivě vystoupily i jeho dvě dcery, které v Česku skoro nikdo nezná. Jejich proslov a čtení otcovy zamilované básničky vehnaly slzy do očí i těm, kteří za každou cenu jinak vždy skrývají své city. Podívejte se na jejich vyznání lásky ve videu!
„Vážení přátelé, moje jméno je Jana. Chtěla bych poděkovat Národnímu divadlu a všem, kdo toto rozloučení připravili. A vám, že jste se rozhodli tento okamžik s námi sdílet. Když rodiče v roce 1977 opustili Československo, byly jsme se sestrou Kájou ještě malé holky,“ pronesla Jana.
„V Americe jsme doma mluvili česky. Táta nám četl pohádky a říkal básničky. Je to už dávno, jak slyšíte na mé češtině. Táta věřil v sílu slova. Stále něco recitoval, študoval, učil se texty a slovíčka. Jeho víra bylo slovo. Věřil, že slova mají moc měnit svět, ale také utěšovat. Když mu někdy bylo úzko, máma mu říkala báseň od Josefa Václava Sládka,“ prohlásila a pak její sestra Karla, která po celou dobu nedokázala zakrýt smutek a pláč, přečetla verše z Lesní studánky.
Obě ženy přijely podpořit svou zdrcenou maminku, která se o smrti manžela dozvěděla až při cestě letadlem. Do Prahy se vypravila hned poté, když se dozvěděla o vážném zranění Jana Třísky po pádu z Karlova mostu.
Samotný smuteční obřad trval překvapivě pouhých dvacet minut, po proslovech ho završil sestřih z filmů, v kterých herec hrál. A nechyběl ani dlouhotrvající potlesk vestoje natřískaného divadelního svatostánku.
Třískovy dcery a manželka byly sice nešťastné, ale svému milovanému při vynesení rakve z Národního divadla přesto pevně daly poslední sbohem.
