Článek
Se sestrou jednou dostali loutkové divadlo a začali hrát doma v Hradci Králové pro děti ze sousedství. Pozvánky na představení věšeli na dveře bytu. Přesto Ota Sklenčka nepatřil mezi ty později slavné bardy, kteří nikdy o ničem jiném než o herectví nesnili a prosadili si tuhle volbu proti všem.
Některé prameny uvádějí, že když 19. prosince 1919 přišel na svět, vážil přes pět kilo. Maminka musela být statečná žena. Kdoví, do jaké míry to ovlivnilo jeho rozhodování o budoucí kariéře. Každopádně když v roce 1939 odmaturoval, přihlásil se na medicínu. Stihnul ale jen jeden semestr. Pak němečtí okupanti české vysoké školy zavřeli a Ota se musel začít živit jinak.
Nejdřív to zkoušel jako pojišťovák, nebyla to ale jeho parketa. Prý tehdy pojistil jen svého tatínka, bankovního úředníka, nikoho dalšího. Krátce pak pracoval ještě v tiskárně, ale k herectví ho to táhlo, ne že ne. Na úspěchy s pimprlaty přece jen nešlo tak snadno zapomenout.
Cestu k divadlu mu zkrátil Zdeněk Štěpánek
Ve dvaadvaceti tedy zkusil v Praze zkoušky na konzervatoř. Komise, v níž zasedal i Zdeněk Štěpánek, mu však doporučila, aby šel v tomto věku raději už rovnou do angažmá. A tak se v roce 1942 ocitl v Horáckém divadle.
Tam se také seznámil se svou budoucí ženou, herečkou Ninou Popelíkovou (†61). O rok starší Ota tam tehdy nejen hrál, ale také režíroval, mimo jiné i ji. Společně se pak přesunuli do divadla v Táboře, tam se z nich v roce 1945 stali manželé a krátce poté se jim narodila dcera Milica.
Nina Popelíková se později proslavila zejména v seriálu Nemocnice na kraji města, kde ztvárnila přísnou vrchní sestru Jáchymovou. Manželství to bylo téměř idylické. Vzájemně se doplňovali, i když trochu netradičně. Vtip byl v tom, že Ota nebyl vůbec manuálně zručný. Nina naopak ano.
Na důchod si manželé Sklenčkovi koupili starou chalupu nedaleko Velkých Popovic. Zatímco Ota rád vysedával na rybách, rázná herečka upouštěla páru budováním betonových překladů nebo stavěním dřevěných točitých schodů na půdu.
Nákup: Od jídla po maltu
O tom, jak měli při chalupaření rozdělené úlohy, se pro časopis Vlasta rozpovídala dcera Milica: „Táta dostal seznam, co má nakoupit. Od jídla až po maltu. Byl hodně úkolovaný, ale nevadilo mu to. Klidně přivezl tvárnice, písek i vepřové, které pak udělal na paprice. Výborně si rozuměli.” Až na ryby. Sklenčka byl vášnivým rybářem, jeho úlovky však Nině nikdy nechutnaly, a to i přesto, že jí věnoval vlastnoručně vyrobenou kuchařku s rybími pokrmy.
„Nemám ženu, mám Řempo,“ říkal s úsměvem, čímž narážel na někdejší zkratku pro prodejny řemeslnických potřeb, předchůdce dnešních hobbymarketů. „Vzpomínám si, že Nina byla úžasně praktická. Když se jelo třeba na zájezd do Německa a všechny jsme si tam kupovaly různé svetříky a halenky, ona si raději pořídila sadu nářadí,“ líčila její kolegyně Jiřina Bohdalová.
Nina Popelíková podlehla na jaře roku 1982 rakovině. Ota Sklenčka, už jako vdovec, na společnou chalupu dál jezdil, i když její budování smrtí manželky skončilo.
Vy a herec? Skončíte v Šumperku!
Ota Sklenčka působil také jako pedagog. Od roku 1961 učil na DAMU, kde vychoval celou řadu skvělých herců. Některé ale naopak od studia odradil.
Novinář a spisovatel Stanislav Motl (71) v Show Jana Krause na TV Prima prozradil, že i on kdysi uvažoval o herecké dráze. Dokonce dělal přijímačky a dostal se do druhého kola. Záměr věnovat se herectví mu vymluvil právě Sklenčka, který byl členem přijímací komise.
„Já jsem recitoval nějaké svoje básně a on si mě vzal stranou a říká mi: Pane Motl, staňte se radši spisovatelem než hercem. A víte proč? Vy máte velice tuctový obličej, vás čeká to, že skončíte třeba v Šumperku a nikdo vás nebude znát. A nejhorší je, když herce nikdo nezná. Tohle mi řekl – a já jsem se stal spisovatelem,“ prozradil Motl.
Poslední Národní umělec
Ota Sklenčka patřil také k těm představitelům kulturní fronty, kteří se významně angažovali „na té správné straně“. Působil mimo jiné i jako takzvaný soudce z lidu, dnes se tomu říká přísedící, v trestním senátu. Ten jeho bohužel řešil i „případ“ Jiřiny Štěpničkové, kterou StB vlákala do pasti, aby mohla být kvůli pokusu o ilegální opuštění republiky obviněna z vlastizrady. Kolegové z divadla její „čin“ na odborářské schůzi ostře odsoudili, nejagilnější soudružky ze souboru Vinohradského divadla pro ni žádaly trest smrti.
Jako ten, kdo má kontakty v justici, byl pověřen, aby apel těchto kreatur předal na patřičných místech. Později se začalo neprávem mluvit a psát o tom, že to byla jeho vlastní iniciativa.
Předlistopadový režim každopádně bral politickou angažovanost velmi vážně i při rozhodování o udělení nejvyššího ocenění, jaké mohl herec získat, titulu Národního umělce. Ota Sklenčka jím byl oceněn v roce 1988. Dějinný vývoj zařídil, že na další nominace už nedošlo.
Zemřel před 30 roky, 10. října 1993.
