Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Nejnavštěvovanějším filmem roku 1978 byla komedie Jen ho nechte, ať se bojí s Luďkem Sobotou v hlavní roli. Za pětačtyřicet let od svého vzniku snímek neztratil nic na své divácké přitažlivosti a většina z nás se na něj ráda podívá dodnes. Příležitost bude 16. září ve 12:05 na Televizi Seznam.

Oblíbený komik zde ztvárnil druhého ze svých dobráckých nekňubů. Sobota se v této stylizaci představil poprvé o čtyři roky dříve v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! Jeho nesmělý hudební skladatel Aleš Brabec působí i tentokrát podobně neschopně jako František Koudelka z předešlého filmu – stejně jako on však pod vlivem správného podnětu dokáže překonat sám sebe.

Coby suplent Lidové školy umění je Brabec angažován, aby pro pražské Divadélko v suterénu napsal několik písní. Mladík se však zamiloval do tamní zpěvačky Marcely (Helena Vondráčková) a na tvorbu se nedokáže soustředit. Je třeba ho trochu „nakopnout“ a to je možné jen tehdy, když pracuje pod tlakem.

Brabec pochopitelně netuší, že se tak děje prostřednictvím šoků, které rafinovaně osnuje ředitel divadla Soukup (Miloslav Šimek) za asistence kapelníka Mydlocha (Petr Nárožný) a rekvizitáře Čermáka (Vladimír Menšík). Jenomže všechno má své hranice, což si pánové uvědomí až ve chvíli, kdy málem uhoří v domě určeném na odstřel.

Žádný hit nevznikl

Film vznikl pod režijní taktovkou Ladislava Rychmana, který měl ve svém autorském portfoliu muzikály Starci na chmelu (1964), Dáma na kolejích (1966) nebo Hvězda padá vzhůru (1974). Podle scénáře, na němž spolupracoval s Františkem Vlčkem a V. P. Borovičkou, natočil Rychman hudební komedii, v níž zazněly písně z pera Jiřího Maláska a Jiřího Bažanta s texty Jana Vodňanského, Pavla Kopty, Iva Fischera a Ivana Mládka. Hity se z nich sice nestaly, ale svým obrazovým „crazy“ ztvárněním umocnily zvolený žánr.

Památka semaforské doby

Miloslav Šimek nabídku na filmování původně odmítl. Tvrdil, že není hercem a jeho výkon před kamerou by byl propadák. Kolegové Luděk Sobota a Petr Nárožný, kteří s ním tehdy hráli v Divadle Semafor, ho přemlouvali tak dlouho, až ho „ukecali“. Šimek nakonec slyšel na to, že budou mít památku i na společný film.

Co možná nevíte

Komedie se natáčela v Praze, na Slapech a v Českém Krumlově. Šimkova postava ředitele Soukupa bydlela ve filmu ve funkcionalistickém domě v ulici Na Dolinách č. 47 v pražských Nuslích. Šestipodlažní činžovní dům byl postaven v roce 1936 podle projektu architekta Bertolda Schwarze ve funkcionalistickém stylu. Zaujme zajímavým řešením nárožní části s balkony a keramickými obklady.

Krumlovští dodnes vzpomínají, že Sobota s Vondráčkovou chodili na jídlo do hotelu U města Vídně. Štáb a herci byli tenkrát ubytováni v hotelu Vyšehrad, ze kterého je dnes chátrající ruina. Pro scény s hořícím domem posloužil objekt na Žižkově, který byl dva dny po natáčení zbourán. Závory ve filmu se nespouštěly přes silnici, ale přes koleje. Obec s názvem Komušín, kam jezdil Aleš Brabec za maminkou, opravdu existuje a nachází se u Horažďovic na Klatovsku.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám