Článek
Některé staré veselohry už zapadaly prachem a po letech nám připadají tak hloupoučké, že bychom jejich sledování považovali za ztrátu času. To ale není případ skvělé italsko-španělské komedie Jestli se rozzlobíme, budeme zlí z roku 1974 s Budem Spenceem a Terencem Hillem v hlavních rolích.
Můžete si ji připomenout 8. května ve 12.20 h na Televizi Seznam.
Dva rivalové, Ben (Bud Spencer) a Kid (Terence Hill), se zúčastní automobilového závodu, jehož hlavní výhrou je červená bugina Puma. Oba chtějí samozřejmě vyhrát. Jenže oba také projedou cílovou páskou ve stejnou dobu, a jedno auto má tak dva majitele. Na řadu přijde proto další soutěž – výhra připadne tomu, kdo sní víc párků a vypije víc piva. Těsně před rozhodujícím párkem se však v lunaparku objeví banda gangsterů, kteří mimo jiné zničí i novou buginu, o kterou Ben a Kid soutěžili.
Perličky z natáčení
Ačkoliv Bud Spencer vypadá jako větší jedlík, ve chvíli, kdy do bistra vtrhnou mafiáni, prohrával s Terencem Hillem na párky 14:17 a na piva 7:8.
Chytlavou ústřední píseň Dune Buggy zkomponoval S. Duncan Smith a text dodal režisér filmu Marcello Fondato. Song nazpívali bratři Guido a Maurizio De Angelisovi, kteří jsou též známí jako Oliver Onions.
Červenou „dunovku“ vytvořila v roce 1970 belgická firma Apal a dala ji název Buggy LG.
Co se chování a některých gest týče, postava psychiatra (Donald Pleasance) připomíná slavného Sigmunda Freuda. To nebyla náhoda, šlo o záměr scenáristů.
Při natáčení závěrečné velké rvačky utrpěl Terence Hill zranění, které si vyžádalo ošetření a čtyři stehy v nemocnici. Došlo k němu ve scéně, kdy se Hilla snažil jeden protivník zasáhnout maketou lavičky. Terence Hill se měl sklonit a zase narovnat, jenže se sklonil pozdě.
Skladba, kterou byl odstřelovač-houslista „Paganini“ (Manuel de Blas) nucen hrát v restauraci, je známá mexická píseň La Paloma.
Motokáry použité ve filmu byly skutečné. Filmaři jich „spotřebovali“ dvanáct – všechny byly totiž při natáčení zničené.
Úvodní scéna autokrosu se točila v malé vesničce Poggio San Romualdo v italském regionu Marche. Dále se natáčelo v Madridu a v Římě. Interiérové scény byly pořízeny ve studiích De Paolis.
Víte, že slavné „sólo“ Buda Spencera při zkouškách sboru, bylo výsledkem hercovy improvizace?
Film vydělal balík
Snímek byl uveden do italských kin 29. března 1974 a vydělal v nich 6,5 miliardy lir, čímž se stal nejvýdělečnějším filmem sezóny. Překonal tak další velké blockbustery jako Podraz, Motýlek nebo Mé jméno je Nikdo. Dnes již kultovní komedie slavila obrovský komerční úspěch nejen v celé Evropě, ale také v Jižní Americe, Mexiku a v USA.