Hlavní obsah
Článek

Bez Tří oříšků pro Popelku by Vánoce nebyly Vánocemi. A to nejen u nás v Česku a na Slovensku, ale také v Německu a v Norsku, kde si dokonce natočili vlastní remake. Ovšem těžko říct, zda norské zpracování nakonec převálcuje původní předlohu. Už proto, že s Popelkou si všichni spojujeme krásnou Libuší Šafránkovou (†68) a s princem fešáckého Pavla Trávníčka (73). O tom, že nad naši Popelku není, svědčí ostatně i to, že o jejím nedávném skonu informovala média napříč kontinenty.

Popelka mohla být blond

Popelka přitom mohla vypadat úplně jinak, protože režisér Václav Vorlíček (†88) chtěl původně obsadit plavovlásku Janu Preissovou (73). Jenže ta otěhotněla, a protože natáčení filmu se přesunulo do zimních měsíců, byla by tou dobou už v šestém měsíci. A princezna s bříškem by vypadala přinejmenším zvláštně, navíc se měly točit jezdecké scény, a ty mohly být pro budoucí maminku nebezpečné. Ve štábu si ale naštěstí vzpomněli na Libuši Šafránkovou, která krátce předtím zaujala svým ztvárněním Barunky ve filmové Babičce (1971).

V hereččin prospěch hrál i fakt, že jezdila výborně na koni – zvládala to dokonce bez sedla. Proto všechny scény na Juráškovi točila sama. Jen jednou ji zastoupila kaskadérka, a to v momentě, kdy měla v lese skočit přes pokácený strom.

Fešák jako Delon

O Pavlu Trávníčkovi si v Německu mysleli, že je to německý herec. Ani on ale nebyl první volbou. Do role prince se zvažoval také Jan Hrušínský (66) či Jaroslav Drbohlav (†38) – ten však hrál nakonec Vítka.

Trávníček získal roli i proto, že byl podobný velké francouzské hvězdě Alanu Delonovi. V české verzi ho ale musel předabovat Petr Svojtka (†35), protože představitel prince měl tehdy silný moravský přízvuk.

Menzel nechtěl točit s Němci

Pohádku měl původně režírovat Jiří Menzel (†82), ale barrandovský cenzor Ludvík Toman to nechtěl dovolit a zadal scénář „méně problematickému“ Václavu Vorlíčkovi. Menzel však ve své knize vzpomínek napsal, že pohádku sám odmítl, protože nechtěl točit v koprodukci s východoněmeckou DEFA.

Kolik bylo Jurášků a další zajímavosti

Co se Juráška týče, těch bylo hned několik. Konkrétně tři – dva na našem území (jeden se zimní srstí) a jeden v Německu. Tehdy totiž celní předpisy nedovolovaly převoz koní přes hranice.

V klidu mohou být i ochránci přírody. Když Popelka střílela z kuše, žádného živého jestřába pochopitelně nesestřelila. Ptáka měli filmaři schovaného už od podzimu v mrazáku u hajného na Šumavě.

Postava Heleny Růžičkové se u nás jmenuje Droběna. V německé verzi ji ale znají jako Kleinröschen, což je v překladu Růžička. Hezká shoda jmen… Německý umělý sníh neskutečně zapáchal rybinou, zejména když se o něj trochu opřelo sluníčko. Vyráběl se totiž ze směsi rybí moučky a chemikálií.

Záběry ze statku, kde bydlela Popelka, se točily na vodním hradě Švihov na Klatovsku. Stodolu, kde ukrývala kouzelné oříšky, našel režisér v nedalekém Mezihoří, stejně jako sad nebo rybník, ve kterém skončí macecha s Dorou. Princův zámek stojí v Moritzburgu u Drážďan. Barokní stavba se čtyřmi kulatými věžemi těží z Popelčiny slávy dodnes a každoročně ji navštěvují milovníci této pohádky ze všech koutů světa.

Reklama

Další články

Načítám