Článek
Na kontě má Marek Taclík (50) čtyři desítky filmových rolí a stejný počet svíček sfoukne v květnu na narozeninovém dortu. Ke svému jubileu by si ale víc než další přírůstek do filmografie přál přírůstek do rodiny.
Ve svém posledním filmu Martin a Venuše si výchovu dětí a starost o domácnost vyzkoušel nanečisto. Nyní se herec touží stát tátou doopravdy. A přestože snímek nese podtitul antikoncepční komedie, troufnul by si stejně jako její hlavní hrdina i na početnější rodinu.
„Kdysi jsem si dokázal představit, že bych měl tři děti, teď by mi stačilo jedno. Rád bych stihnul aspoň to jedno. Všichni říkají, že věk u mužů není rozhodující, ale to není tak úplně pravda,“ naráží na své blížící se čtyřicátiny Marek Taclík, který je po uvedení svého posledního filmu do kin pod dvojím tlakem. „Moje maminka, když na premiéře viděla, jak ke mně přiběhl můj filmový syn, tak se mě zeptala, proč nemá takovýho vnuka. Takže mně biologický hodiny sice tikají, ale skrytě, pomalu, a ne tak silně jako třeba mojí mamince,“ svěřil se herec.
Přestože herec na rozdíl od své filmové partnerky Kristýny Bokové rodičovské zkušenosti zatím nemá, počínal si na place jako skutečný profík. „Sám si to nedokážu vysvětlit. S dětma si hrozně rád hraju, strašně rychle s nima navazuju komunikaci. Ukázalo se to i u mých filmových dětí, které, když mě po čtyřech měsících viděly, tak se ke mně rozběhly a objaly mě. Nevím, čím to je, prostě mě mají děti rády. Možná i proto, že jsem sám duší dítětem,“ přiznává Taclík a nebrání se ani představě být tatínkem na plný úvazek. „V současný době, kdy není ani jistý, jestli nějakou rodinu budu mít, bych to dokázal. Ve dvaceti ne. Když budu mít vedle sebe ženu, kterou budu milovat, vzdal bych se kvůli rodině své kariéry. To bych neváhal,“ má jasno herec.
Marek má i vysvětlení na to, proč stále nenašel tu pravou. „Nejsem schopen oslovit cizí ženu, to, co se děje ve filmu Martin a Venuše, že přijdu za ženou, kterou neznám, to by v reálu Marek Taclík nikdy neudělal. Vždycky jsem se těžko seznamoval s holkama, nejsem schopen přijít za cizí ženou v metru, v klubu nebo baru a pozvat ji na drink. Zkrátka neumím využít takových těch klasických klišé, kterých využívá spousta mužů. Mě musí někdo představit, musíme se začít bavit a postupně se poznávat. Za chvíli mi bude čtyřicet a dodneška nejsem schopen udělat první krok. A už se to asi nezmění,“ dodává Taclík, a dává tak svým ctitelkám jasný vzkaz.
