Ladislav Smoljak (1931–2010)
herec, režisér, scénarista

Vzpomínka Super: Spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana bohužel od června 2010 sleduje práci svých přátel z nebe. Autor: veš


Iva Janžurová a Jiří Sovák v komedii Marečku, podejte mi pero!

Iva Janžurová a Jiří Sovák v komedii Marečku, podejte mi pero! Profimedia.cz

Znáte dobře komedii Marečku, podejte mi pero? Toto jsou nej zajímavosti z filmu prošpikovaného hláškami

Všichni víme, že Hliník se odstěhoval do Humpolce, „hrdobec“ je ve skutečnosti hrdobce a není to hovnivál; víme také, co znamená „rumunsky“ metelescu blescu, i odkud snaživý šplhoun Hujer vozil svoje švestičky. A ti pilnější z nás si možná zjistili, jak správně napsat „sveřepí šakali zavile vyli“.

Filmovou klasiku Marečku, podejte mi pero! režiséra Oldřicha Lipského (✝62) natočenou podle skvělého scénáře pánů Ladislava Smoljaka (✝78) a Zdeňka Svěráka (84) viděl určitě každý a vždycky se těšíme i na její reprízy v televizi.

Inspirováno vlastními zážitky

Smoljak a Svěrák navázali na oblíbené študácké veselohry Martina Friče (✝66), a přestože jejich „študáci“ jsou už lidé středního věku, i zde se setkáme s typickými školními postavičkami – šplhounem, „zdoběnou“, třídními šašky i notoricky nepozornými žáky.

Autoři se při psaní scénáře inspirovali příhodami, které zažili nejen jako žáci, ale i jako učitelé - jak známo, oba v mládí působili jako kantoři. Například postava studenta, který může být zkoušen jen za pochodu, byla vytvořena podle spolužáka Zdeňka Svěráka.

A předobrazy žáků z první lavice, Šlajse a Tučka, kteří podávali pero a tabulky, byli zase frekventanti večerní školy, kde učil Ladislav Smoljak. Autentická je i věta: „Pero dávám já, ty půjčuješ tabulky.“

Sovák byl ze scénáře nadšený

V roli mistra v továrně na zemědělské stroje Jiřího Kroupy, který si neochotně zvyšuje kvalifikaci na stejné škole jako jeho syn, exceluje Jiří Sovák (✝79). „Je to perfektně napsaná sranda," řekl herec, když si přečetl scénář. Ze všeho nejradši měl prý scénu, ve které si vtloukal do hlavy slova básně Jak lvové bijem o mříže. A kdykoli pak film běžel v televizi, vždycky se na něj rád podíval.

Jiřího Kroupu mladšího ztvárnil Sovákův skutečný syn Jiří Schmitzer (70) – prý na přání scenáristů, kteří ve filmu chtěli skutečné duo otce se synem. V reálném životě byly sice vztahy mezi Sovákem a Schmitzerem napjaté, ale ve filmu to znát není.

Svého přistěhovalce mají rádi

Doslova legendou se stal student Hliník, který se odstěhoval do Humpolce... Hliník proslavil Humpolec tak, že mu tady byla v roce 2002 odhalena pamětní deska. Později mu ve městě zřídili i unikátní recesistické muzeum HLINÍKárium, ve kterém najdete mj. školní tabuli s pozvánkou na schůzi SRPŠ a můžete si tu podle not zazpívat i Prší, prší.

Slavná „rumunština“

Kdyby chtěl nějaký Rumun říct Hujerovi, ať si jde po svejch, řekl by nejspíš: „Hujer, pleacă de aici“. Ve filmu použitý výraz „metelescu blescu“ vychází zjevně z českých slov „metelit“ a „blesk“ zkombinovaných s častou rumunskou příponou „-escu“. Skutečná rumunština ale ve filmu zazní také – tlumočník (Jaroslav Vozáb, ✝68) v ní opravdu vítá rumunskou delegaci.

Plha chodil později

Scény ve fabrice se natáčely v Roudnických strojírnách a slévárnách. Večerní škola sídlila v budově Obchodní akademie v pražské Dušní ulici. V ní se točilo pochopitelně během prázdnin a herci se zde scházeli pokaždé už v 8 hodin ráno. Pouze student Plha neboli Josef Kemr (✝72) přicházel o půl hodiny později, protože nikdy nevynechal ranní mši v kostele. 

Sabina Lojdová , Super.cz