Článek
Že i herci mezi sebou umí dělat podrazy, dokázali Pavel Zedníček (74), Jiří Bartoška (77) či Karel Heřmánek (76), kteří byli mezi těmi, jež znemožnili Miroslavu Donutilovi (73) hraní. Čtveřici spolužáků z brněnské JAMU znepřátelil fakt, že když dostal Donutil v roce 1982 nabídku na angažmá do pražského Divadla Na zábradlí, slavní herečtí členové tamního souboru byli zásadně proti. "Nebyl jsem z toho nadšený," přiznává poprvé po letech Donutil.
Kvůli nesouhlasu kolegů s jeho nástupem musel Donutil zůstat v Brně a možná právě proto se proslavil až po revoluci. "Dodnes je to nevysvětlená záležitost. Osobně si myslím, že v tom malém divadle nebylo tolik rolí, kolik tam bylo herců. Asi nechtěli dál rozšiřovat konkurenci, protože si chtěli zahrát," má pro podraz ze strany spolužáků své vysvětlení jeden z nejvytíženějších herců dneška.
Postupem času prý jejich přístupu porozuměl. "V době, kdy se to událo, jsem tím příliš nadšený nebyl," připustil diplomaticky v časopise Plus 7 dní Miroslav Donutil. Ten dostal další nabídku v roce 1990 a rovnou z Národního divadla. V 39 letech se přestěhoval do Prahy a začínal od nuly. Na přelomu tisíciletí se stal nejslavnějším bavičem u nás, když se na cédéčkách objevily jeho zábavné historky. Dnes už možná i proto nemá problém se s bývalými spolužáky, kteří se k němu nezachovali zrovna loajálně, vídat a komunikovat.
