Otto Lackovič

Otto Lackovič Profimedia.cz

Fero z Chalupářů hrál Romy s velkou chutí. Oblíbenému herci (✝80) se stala osudnou kuřácká vášeň

Přestože vám jméno Otto Lackovič zřejmě nic neříká, tvář tohoto herce slovenského původu určitě znáte. V každoročně reprízovaném seriálu Chalupáři (1975) hrál totiž romského drůbežáře Fera. Mnozí z vás si jistě vybaví i jeho typicky chraplavý hlas: do češtiny nadaboval mj. nechvalně známého padoucha Rollinse, kterého si všichni pamatujeme z filmu Vinnetou: Poslední výstřel (1965).

Kulce unikl jen o vlásek

Divadlu Lackovič (5. 4. 1927-4. 2. 2008) propadl už za studií jako ochotník. Během nich byl ale vážně zraněn (účastnil se Slovenského národního povstání) a pobyl si dlouhé týdny v nemocnici s prostřeleným ramenem.

Bolestná ztráta publika, útěk před nacisty i nešťastná anticharta: I takový byl život Jana Wericha (✝75)

O jizvě, která mu zůstala po průstřelu, věděl jen málokdo. Zpočátku ho to táhlo hlavně k baletu a k opeře, jakmile však „okusil“ činohru, už u ní zůstal.

Do Prahy ho pozval Werich

Od roku 1945 prošel scénami v Nitře, Michalovcích, Žilině a v Prešově. V polovině 50. let musel z prešovského divadla z politických důvodů odejít, ale tou dobou začal naštěstí dostávat první nabídky od českých režisérů, a tak trvale přesídlil do Prahy. V roce 1955 nastoupil na pozvání Jana Wericha (✝75) do pražského Divadla satiry.

Největší bolest slavného baviče: Takhle otevřeně vzpomínal na tragickou smrt svého syna (✝21)

Na této scéně pak odehrál například Marka Antonia v Caesarovi, což byla obnovená revue V + W, dále třeba Villona v jejich Baladě z hadrů nebo Rafaela v Bréalově Husarech, které režíroval Miroslav Horníček (✝84). V roce 1957 se Divadlo satiry změnilo na Divadlo ABC a v roce 1962 přešlo do svazku Městských divadel pražských. Lackovič zde působil až do svého odchodu do důchodu na počátku 90. let.

Kleinova „škatulka“

Před kamerou se objevil poprvé v roce 1950 v prostoduché agitační komedii Kozie mlieko. Začátek jeho filmové kariéry je spojen až s Jiřím Krejčíkem (✝95) a jeho snímky Nad námi svítá (1952) a Frona (1954). Oslnil ale především výkonem v roli ovdovělého cikánského dělníka Gejzy Fabiána v dramatu Jiřího Weisse (✝91) Můj přítel Fabián (1953). Jeho syna hrál v tomto filmu budoucí režisér Dušan Klein (✝82), kterému bylo tehdy 14 let.

Jaké byly honoráře herců z Chalupářů? Menšík si přišel na větší prachy než Kemr se Sovákem!

A právě Klein „poznamenal“ hercův profesní život nejvíce – zaškatulkoval si ho tehdy jako Roma a slíbil mu do budoucna role. „Při natáčení mi říkal, že půjde studovat filmovou režii, a pak mě bude obsazovat do svých filmů. Napřed jsem hrál cikána v jeho filmu Radikální řez, pak ve snímku Kdo se bojí, utíká a i do třetice mi nabídl roli romského holiče Pišty,“ vzpomínal později Lackovič. A Kleinova „škatulka“ inspirovala posléze i režiséra Františka Filipa (✝90), který ho obsadil do role Fera v Chalupářích.

Vražedné cigarety

Kolegové měli Lackoviče rádi, popisovali ho jako temperamentního, přímého a férového chlapa. V posledních letech trávil herec hodně času na chalupě v Českém ráji. Jen občas se objevoval v divadle Skelet Pavla Trávníčka a pak i v pražském Divadle Na Jezerce, kde hostoval v komedii Kaviár nebo čočka.

Děda Komárek (✝72) z filmu Na samotě u lesa byl pěkný tajnůstkář. O jeho nemanželském synovi neměl nikdo ani tušení

„Dokud herec chodí, slyší a vidí, může hrát do devadesátky. A já hraji od svých osmnácti, takže nějakou praxi už mám,“ říkával Lackovič, kterému se stala osudnou kuřácká vášeň. V pozdějším věku se u něj rozvinula rakovina plic, s níž sice statečně bojoval, ale pouhé dva měsíce před 81. narozeninami ho nemoc přemohla. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků