Předseda ze Slunce, seno… pupkaté „jézéďáky“ nepřipomínal. Jak to bylo s kloboukem a věčnou žvýkačkou?

Dvakrát jako Gottwald

Zounar, který pocházel z Osečnice ve východních Čechách, se za svých gymnaziálních let věnoval hodně recitaci a hrál také ochotnické divadlo. Není divu, že se po maturitě přihlásil na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1955.

„Nezastavujeme, máme zpoždění!“ Průvodčí Helenka ze Slunce, seno měla smutný osud. Předčasná smrt v 36 letech

V následujících letech byl členem několika oblastních divadelních scén a v polovině 70. let přešel do Prahy. Zde v letech 1975-1977 působil v Činoherním klubu a poté se stal členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde zůstal až do svého předčasného odchodu do důchodu v roce 1991.

Před filmovou kameru se Zounar postavil ještě za studií. Několik rolí si zahrál krátce po absolutoriu, ale stejně jako u jiných herců oblastních divadel mnoho příležitostí nedostával. Proto je jeho filmografie z 50. a 60. let je nepočetná. Víc nabídek mu začalo chodit až po jeho definitivním příchodu do Prahy v roce 1975. Měl tu smůlu, že šlo často o propagandistické snímky a seriály, a jako by to nestačilo: dvakrát ho dokonce obsadili do role Klementa Gottwalda. Poprvé v historickém dramatu Dvacátý devátý (1974) a podruhé ve dvoudílné slovenské Poémě o svědomí (1978).

Roli filmové Blaženy ze Slunce, seno... jí už nikdo neodpáře. A jak to měla blonďatá herečka s fackou od Růžičkové?

Talentovaný autor

I jako stálý herec barrandovského filmového studia se Zounar nadále věnoval divadlu a hostoval na několika scénách. Se svým příjemným hlasem byl také častým hostem Nedělních chvilek poezie a uplatnil se i v rozhlase. A možná vás překvapí, že tento herec byl zároveň i „psavec“ – například pro děti připravil knihu veršů Zatoulaná slovíčka. S manželkou Martou, která byla lékařka, měl syna Martina (55). I s ním se občas objevil před kamerou. V často reprízovaném seriálu Chlapci a chlapi (1988) si dokonce střihli role otce a syna.

Jak to Troška vymyslel

Zpět k jeho nejslavnější roli předsedy JZD. Zounar se v ní objevil ve všech dílech: Slunce, seno, jahody (1984), Slunce, seno a pár facek (1989) a nemohl pochopitelně chybět ani v tom třetím Slunce, seno, erotika (1991). Před jeho natáčením ale nastal problém, protože družstevníci z Hoštic vyrazili na exkurzi do Itálie a předseda na ní nemohl chybět. Jenže jeho představitele trápily zdravotní problémy, a dokonce dostal umělou srdeční chlopeň. Cestování ve vedru (a do veder) nepřicházelo v hercově případě v úvahu.

Poznali byste ji? Takhle teď vypadá „inženýrka jedna tříbarevná“ Tejfarová ze Slunce, seno...

Režisér Zdeněk Troška (69) si ale věděl rady a nechal scény sestříhat tak, že divák nic nepoznal. Předsedu tak vidíme ve scéně v autobuse nebo v „italské“ restauraci, kde Kelišová při pohledu na „mořské potvory“ oznámí, že jde blejt. To vše se ale mohlo natočit v Česku. Sám Zounar byl prý za svou ikonickou postavu vděčný a byl rád, že od Trošky dostal příležitost i v době své vážné nemoci.

Jeho syn Martin také prozradil, že nápad s kloboukem a žvýkačkou pocházel z otcovy hlavy. Právě tyhle dvě rekvizity byly trnem v oku schvalovací komisi – americký způsob života nemá přece na českém venkově co dělat. Proto se do scénáře dopsalo, že předseda neustále žvýká proto, aby jako odvykající kuřák zahnal chuť na cigaretu.

Perličky z natáčení Slunce, seno... Vlastní porno, nezletilá Blažena i plošina k uzvednutí Růžičkové

Miroslava Zounara si oblíbila i představitelka Bláži Škopkové Veronika Kánská (55). Podle ní to byl velmi hodný člověk, na kterého dodnes ráda vzpomíná.

Herec zemřel v březnu 1998 ve věku 65 let. Svou poslední filmovou postavu – kapelníka – ztvárnil Zounar shodou okolností opět pod vedením režiséra Trošky, tentokrát v jeho pohádce Princezna ze mlejna (1994). ■