Hlavní obsah
Jiří Nedvídek
Článek

Zpěvačka Zuzana Stirská, která je zakladatelkou skupiny Gospel Time, to v životě neměla zrovna jednoduché. O svých životních peripetiích i největších životních bolestech se rozhodla poprvé promluvit v pořadu 13. komnata. Mezi nejtěžší chvíle v jejím životě patřily okamžiky krátce po emigraci do Německa v roce 1981. Krušné začátky v cizí zemi ji tenkrát přivedly k zoufalství a sama si sáhla na život. Spolykala prášky s pocitem, že už dál nemůže. Za nejhorší zážitek svého života však považuje předčasnou a dodnes nevysvětlenou smrt svého milovaného otce.

Bylo jí 17 let, žili s mladším bratrem a matkou na pražském Karlově náměstí a táta byl v té době jejím nejbližším člověkem. Byl magistrem farmacie, důstojníkem armády, zaměstnancem Ústřední vojenské nemocnice ve funkci zástupce šéfa zdravotnického zásobování. V roce 1968 oficiálně nesouhlasil s příchodem spřátelených armád. Tento postoj mu jako vojákovi zkomplikoval život pracovní i soukromý. O čtyři roky později, v roce 1972, se zastřelil. Bylo mu pouhých 44 let. „Mně se touhle tragédií změnil život, to moje já bylo rozpolcený. Já jsem se chtěla zabít. Ten den jsem seděla v kuchyni a pamatuji si, že jsem si řekla, že zkusím bouchat hlavou o zeď, co se stane,“ vzpomíná s pohnutím v hlase zpěvačka.

Přestože celá rodina pátrala po dalších okolnostech a důvodech, dodnes není smrt otce dostatečně vysvětlena. „Když by vám tatínka sežral lev, tak je to jasný, tak s tím nemůžete nic dělat. Ale když nevíte, jestli za to třeba není někdo bezprostředně zodpovědný, tak to nemůžete uzavřít. Vím, že si ho zavolali někam nahoru. Pak šel o patro výš do kanceláře, vzal flintu a zastřelil se. Po smrti taťky k nám přišla StB, prohledávali byt, oblečení, ptali se nás, jestli jsme ho viděli v rakvi,“ vzpomíná zpěvačka, která sebevraždu svého otce po mnoha letech dokázala akceptovat. Dodnes však lituje, že se jako dědeček nemůže věnovat jejím čtyřem dětem, stejně jako se v dětství a mládí věnoval jí samotné.

Reklama

Další články

Načítám