Článek
Potřebu pomáhat má Barbara Nesvadbová (50) vetknutou do své šroubovice DNA, a když nastal válečný konflikt na Ukrajině, spisovatelka nemohla zůstat bez činnosti.
„Říkali jsme si, že nejsme velký fond, tak nemůžeme kupovat materiál nebo posílat zbraně na frontu. Na to jsem ostatně moc velký pacifista. Ale rozhodli jsme se pomoct dětem, které sem přijdou. Jelikož je situace ve školství nesmírně těžká a školy mají často plno a nemohou přijímat další děti v rámci inkluze, rozhodli jsme se vytvořit školu,“ popisuje známá spisovatelka svůj nový dobročinný projekt.
„Vytvořili jsme dvě třídy, které navštěvuje 55 dětí. Máme tam čtyři ukrajinské učitelky a dvě ukrajinské vychovatelky. Děti tam chodí rády. Sice tam převážně kreslí tanky, ale už se na mě dokáží smát,“ říká Bára, která je vděčná za každý příspěvek na podporu bohulibého projektu.
„Plat pro učitelky je dvacet tisíc měsíčně a jeden oběd pro jedno dítě stojí čtyřicet korun,“ popisovala Bára.
Nesvadbová nám popisovala, jak smutné někdy uprchlické děti jsou. „Jsem zastáncem inkluze, ale u těchto dětí není dobré něco uspěchat. Mohou nastoupit do školy v září, až se začnou učit česky, a maličko se smíří se situací, která je potkala. Přišly totiž o všechno, o tátu, rodinu. Teď nevědí, co bude druhý den.“
Do provozu školy zapojila Bára také dceru Bibianu. „Bude tam učit celé léto drama a angličtinu. Do výzvy se zapojí i její spolužačka. Já tam chodím taky často,“ říká Nesvadbová.
Nesvadbová se s pomocí uprchlíkům setkávala odmalička, jelikož její maminka, psychiatrička Libuše Nesvadbová, se řadu let stará o emigranty a etnické menšiny. „Maminka má ráda lidi. Naučila mě jednu důležitou věc. Stejně jako se může potencovat zlo, tak se potencuje i dobro. Máma se od mého útlého věku stará o ostatní lidi, je jedno, jestli jsou to lidi, kteří trpí psychickými poruchami, nebo jestli jsou to minority, nebo imigranti," dodala.
