Jaromír Crha

Jaromír Crha Foto: reprofoto 30 případů majora Zemana

Proslavila ho postava starého Brůny. Herec (✝60) byl v roli vyšinutého vraha mimořádně děsivý

„Otec byl toho večera poněkud neklidný…“ Tato slova zná nejspíš každý televizní divák. Hrůzná rodinná vražda se v seriálu 30 případů majora Zemana stala základem nejznámějšího dílu Studna (1978). Možná je to působivým filmovým zpracováním, ale kývající se starý Brůna se sekerou v ruce je výjev, který děsí celé generace. Stanislav Jelínek, jak se vraždící otec ve skutečnosti jmenoval, zabil vlastní manželku, podpálil dům, přizabil syna a nakonec spáchal sebevraždu. Tragédie se odehrála ve Vonoklasech kousek od Prahy.

Kývání byl jeho spontánní nápad

Do ikonické role seriálového Brůny režisér Jiří Sequens (✝85) obsadil herce jihlavského Horáckého divadla Jaromíra Crhu (4. 1. 1922 – 30. 11. 1982). Objevil ho přitom čirou náhodou – všiml si ho krátce před tím, když na jihlavském náměstí točil jeden z předchozích dílů Pán ze Salcburku. „Já ho chvíli okukoval a říkám si: Ježiš, to je ale zajímavý typ!“ vzpomínal později Sequens. Ono charakteristické neklidné kývání si prý vymyslel sám Crha. Nápad předvedl přímo na place a byl naprosto autentický a groteskně děsivý.

Ležérní a šik! Takhle dnes vypadá sex symbol normalizace a krásná agentka z 30 případů majora Zemana

Oporou jihlavského divadla

Crha byl původním povoláním slévač, dotáhl to až na slévačského mistra. Po konci druhé světové války pracoval v kladenských železárnách a tady také začal amatérsky hrát divadlo v souboru Rotor. Souběžně našel uplatnění i v pražském Divadle mladých pionýrů. V Jihlavě začal hrát v roce 1953 se svou sestrou Marií a oba tu strávili svá nejlepší herecká léta.

Jaromír Crha byl velkou oporou činoherního souboru a patřil k jeho nejpřednějším a nejdůležitějším hercům – však také na jevišti dostával velké role, hrál například Krále Leara, Jaga v Othellovi, Filipa II. v Donu Carlosovi či Fialu v Našich furiantech. Jihlavské scéně zůstal Crha věrný až do své smrti v roce 1982.

Trápila ho nedoslýchavost

Ke konci kariéry trpěl Crha nedoslýchavostí. Kvalitní naslouchátka byla u nás tehdy nedostatkovým zbožím, a on je tak musel shánět složitě na Západě. Pomůcku nosil začesanou vzadu na hlavě ve zbytku vlasů, které nosil jakoby rozčepýřené. Práci mu to komplikovalo hlavně při zkouškách, protože se nemohl spoléhat na nápovědu. Uměl sice perfektně odezírat, ale když přístroj špatně zafungoval, stávalo se, že mluvil víc nahlas, nebo naopak potichu.

Anka Šandová z majora Zemana to neměla lehké: Hraní v agitkách i nemilosrdný vyhazov z divadla

Problémy s ušima se projevily i při natáčení scén, při nichž coby starý Brůna zápasí se svým synem ve studni. Crha byl tehdy po operaci a do uší se mu nesměla dostat voda. Měl v nich tampóny a prakticky nic neslyšel.

Film ho v podstatě minul

Crha byl opravdu zajímavý herec, a to i po vizuální stránce. Největší pozornost poutal jeho „démonický“ výraz. Celý život také vypadal starší, než ve skutečnosti byl. Filmaři si ho všimli až v roce 1975, kdy se objevil v televizním filmu Přebytečná pravda. Epizodní roli děkana Kudláčka, kterého „vypeče“ bohémský baron v podání Miloše Kopeckého (✝73), odehrál v komedii Náš dědek Josef (1976). Následovaly ještě tři další filmové nabídky, přičemž tou poslední byla epizodní postava zlatníka Tyrhammera v dobrodružném snímku Poslední propadne peklu (1982).

Sebevražda, nebo nešťastná náhoda? Seriálová manželka majora Zemana si krátce po oslavě padesátin naordinovala smrtící koktejl

Kývání měl nakonec plné zuby

Zpět ke starému Brůnovi, který se stal jeho životní rolí. Pověstné kývání zaujalo nejen diváky. Po odvysílání Studny Crha zjistil, že se zalíbilo i jeho kolegům z divadla, kteří ho tak zdravili pokaždé, když vstoupil do místnosti.

Zpočátku to vnímal jako legraci, pak už mu to ale lezlo na nervy. Herec ikonické role se těšil, že odpočinek stráví na chalupě v Rosicích u Jihlavy, kterou si dával postupně do pořádku. Penze si ale neužil, jeho život ukončila předčasně dlouhá a těžká nemoc, které podlehl měsíc před 61. narozeninami. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků