Hana Vítová a Oldřich Nový v komedii Pytlákova schovanka

Hana Vítová a Oldřich Nový v komedii Pytlákova schovanka Foto: reprofoto Pytlákova schovanka

Geniální parodie na červenou knihovnu se nedočkala vlídné kritiky. Ženy často plakaly, protože děj braly vážně

Jednou z nejlepších parodií na sladkobolné příběhy typu „kterak chudé děvče ke štěstí přišlo“ je dnes již legendární Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) režiséra Martina Friče (✝66). Příběh, který si dělá legraci z líbivých operetek a příběhů červené knihovny, využívá k pobavení veškeré prvky někdejší schematizované kýčovité zábavy. Díky tomu se v něm setkáme se všemi směšnostmi a klišé typickými pro filmové limonády 30. let.

Na genialitě snímku se kromě samotného nápadu podílejí i skvělé výkony herců Hany Vítové (✝73), Oldřicha Nového (✝83) a Zdeňka Dítěte (✝81). Protože s danými prvky měli všichni letité profesní zkušenosti, z celého filmu dýchá i láskyplná empatie ke „kritizovaným“ jevům.

Krásná prvorepubliková hvězda se nechala svádět od milovníka, kterému se postavy lamačů dívčích srdcí zajídaly

Spletitý děj plný neuvěřitelných náhod a osudových setkání uvádí na scénu nuznou krásku Elén (Hana Vítová), která přichází z prosté venkovské chaloupky za hudební slávou do prohnilého velkoměsta. Jeho mámivým svodům však nepodlehne díky nezištné lásce chudého houslisty Pavla Sedloně (Zdeněk Dítě) a zvláště vřelému citu uměnímilovného milionáře René Skalského (Oldřich Nový).

Jak se vlastně točí parodie?

Příběh se dočkal premiéry až po únoru 1948, a měl proto potíže s cenzurou. Navzdory jeho doplnění o barevný závěr, ve kterém Oldřich Nový vysvětlil, jak to tvůrci celé mysleli, k němu byla kritika krajně nevlídná. Na parodii byl podle ní příliš vlídný a shovívavý. Za zmínku stojí i to, že Pytlákovu schovanku bralo tehdy hodně diváků vážně a mnohé ženy u ní plakaly. Filmové parodie byly u nás totiž tou dobou ještě v plenkách.

To později potvrdil představitel Pavla Sedloně Zdeněk Dítě. Podle něj se herci sjížděli na plac i tehdy, kdy neměli záběr. Sledovali, jak si se scénářem poradí jejich kolegové, a snažili se pro své postavy odkoukat nové parodické prvky.

Šarmantní herec (✝81) se za života své matky nesměl oženit. S budoucí manželkou proto randil dlouhých 17 let

Natáčení tak bylo nesmírně inspirativní, ale nic převratného se nekonalo – všichni hráli smrtelně vážně a parodii z toho nakonec udělaly pouze situace. Herec zmínil jako příklad milostný rozhovor, který vedl Nový s Vítovou v jedoucím vlaku. Mezi oběma herci byl koš, ve kterém seděla husa, a představitel Reného ji celou dobu hladil po hlavě.

Životní role Zdeňka Dítěte

Sám Zdeněk Dítě prokázal ve snímku kvality mistra žánru. Kvůli své roli si dokonce nechal oholit obočí. Vyprávěl, že díky tomu získal neuvěřitelně pitomý výraz, čímž odboural i kolegyni Jarmilu Smejkalovou (✝73), která hrála schovanku Kláru.

Ztráta důstojnosti, schovávání před světem i předpověď vlastní smrti: Životní konce slavných komiků byly hodně trpké!

V jedné scéně měla jeho Pavlu Sedloňovi říct, že má tak věrné oči, ovšem ze záchvatu smíchu se vzpamatovávala ještě dlouho poté. Jeho samotného napadlo dát si do úst vatové vycpávky, a s oholeným obočím a příčeskem tak svůj vzhled dotáhl k naprosté dokonalosti.

Nový doplatil na svou noblesu

Krátce po premiéře nastoupil tvrdý reálný socialismus a podobným filmům bylo na dlouhou dobu odzvoněno. Například do té doby populární Oldřich Nový byl odstaven na vedlejší kolej a k žánru a výraznější roli se mohl vrátit až o 17 let později v jiné skvělé parodii – Fantom Morrisvillu (1966). 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků