Vášáryová se opět potkala s partou milých kolegů.

Vášáryová se opět potkala s partou milých kolegů. Foto: Peter Frolo

Slovenská legenda Vášáryová už nechtěla stoupnout před kameru: Tohle nakonec rozhodlo

Když Emílii Vášáryové před dvěma lety nabídli účast ve filmu Šťastný nový rok, herečka s přijetím otálela. Tehdy už se nechtěla objevovat před kamerou. Nakonec roli přijala hlavně proto, že se film točil v jejích milovaných Tatrách. V Česku i na Slovensku oblíbená umělkyně nakonec nechybí ani v pokračování komedie, která bude mít den před Silvestrem premiéru. Co ji přesvědčilo tentokrát, jsme se ptali během rozhovoru, který jsme s ní vedli v online podobě.

Paní Vášáryová, jak jste reagovala na to, když vás požádali o účast v pokračování filmu Šťastný nový rok?

Vůbec jsem ani nedoufala, že natáčení vůbec proběhne v této covidové době. Nakonec jsem na místo natáčení do Chorvatska vycestovala asi šestkrát.

Emília Vášáryová má covid. Mou sestru nakazila lhářka v Praze, uvedla Magda Vášáryová

Ptám se proto, že jste už dříve nechtěla filmovat. Je to tak?

Ano, před kamerou už bych se objevovat neměla, tak snad to v budoucnu dodržím. (smích)

Lokalita pro vás tedy byla lákavá?

Ano, v květnu jsem ještě do Chorvatska nikdy necestovala. Byl to zvláštní květen. V Alpách byl ještě sníh, my jsme filmovali u moře. Bylo to zvláštní.

Mohla jste si toto natáčení tak trošku užít?

Abych řekla pravdu, tak jsem hlavně pendlovala mezi Chorvatskem a Slovenskem, protože jsem byla vázaná prací v divadle.

Emília Vášáryová prodělala covid. Její názor na očkování je jasný

Nevyrážela jste ani na výlety?

Ale ano. Připojila jsem se k Dagmar Havlové, která se projevila jako velká cestovatelka a má zájem. Udělaly jsme si dva pěkné výlety do okolí města Rovinj, kde se točilo.

S paní Dagmar Havlovou jste se ještě nikdy neobjevily ve stejném filmu ani v divadelní hře. Znaly jste se už z minulosti?

Ano, přes pana prezidenta Václava Havla. On byl fanouškem našich her, byl na mnohých našich představeních. Měla jsem šanci se poznat také s Dagmar.

Táňa Pauhofová a Zuzana Norisová namluvily své role pro české i slovenské znění. Bude i vaše postava babičky Eleny mluvit slovensky i česky?

Ne. Rozdělilo se to jazykově, aby to mělo nějaké proporce. Ukázalo se to jako dobrý nápad, že to není čistě slovenský film.

Emília Vášáryová se herečkou stala jen díky velké náhodě. Podívejte se, jakými půvaby oplývala v 60. letech

Natáčelo se v létě v době, kdy sice nákaza nemoci Covid-19 polevila, ale stále tu byla. Omezovalo vás to nějak?

Jelikož jsem hodně cestovala, tak to bylo náročné. Často mě kontrolovali. Třikrát jsem letěla na letiště do Puly. Když jsem cestovala autem, tak nás velmi pečlivě kontrolovali na hranicích Slováci. Mnohokrát jsem se testovala, protože jsem zároveň zkoušela v divadle.

Vzpomněla byste si prosím na nejhezčí moment z natáčení?

Miluji moře. V životě jsem nebyla na žádné jachtě a díky tomuto filmu jsem byla poprvé na krásné jachtě. Točili jsme v noci, kdy se moře uklidnilo. V ten den jsem měla zrovna narozeniny. O půlnoci někdo zrovna bouchl šampaňské. Pamatuji si, že byla krásná čistá obloha plná hvězd, která se zrcadlila do mořské hladiny. Tento moment byl velmi příjemný.

Pokud se tedy bude točit třetí díl, tak už asi nad účastí nebudete uvažovat…

Uvidíme (směje se).

S Kodetem v Pelíškách a s Macháčkem v Nestydovi: Teď bude slovenská herecká ikona hrát s Jiřím Bartoškou

Jak bude Emília Vášáryová trávit svátky?

Právě osud mojí postavy z prvního dílu, která jezdí o Vánocích do Tater, je mi velmi podobný. Já jsem do Tater jezdila padesát let. Pro mě jsou totiž Vánoce svátkem sněhu. Miluji chumelenice a vše, co k tomu patří.

V posledních dvou letech jsem ale bohužel na svátky v Tatrách nebyla a rozhodla jsem se, že ani letos nepojedu. Letos se tedy asi potkám s jedním ze svých synů a jeho ženou. Pak se budu věnovat práci, mám mnoho textů, které si musím oprašovat.

Na co se nyní nejvíc těšíte?

Že tahle zvláštní doba konečně skončí. Je to takový zvláštní chaos. Covid bych přirovnala k nějaké plísni. Právě teď sedím v budově a můžu se koukat do oken našeho divadla a mám obavy. Pokud tato doba potrvá ještě dlouho, tak mám strach, že se všechno bude špatně vracet do normálu. Vypadla jsem ze svého vlastního systému. Musím něco udělat pro to, abych se tam zase mohla vrátit. 

Jiří Čeladník , Super.cz


Časová osa článků