Bronislav Poloczek a Jaroslava Obermaierová v seriálu Ulice

Bronislav Poloczek a Jaroslava Obermaierová v seriálu Ulice Foto: TV Nova

První manžel drbny Nyklové z Ulice žádal scenáristy o svou smrt. Sám měl těžký konec

Na filmovém plátně se Bronislav Poloczek (7. 8. 1939 – 16. 3. 2012) prosadil převážně jako veseloherní typ v nejrůznějších úlohách bodrých, žoviálních chlápků a všelijakých „strejců“ ze sousedství.

Mimořádnou popularitu mu přinesla postava kapitána Ořecha ze slavného filmu Černí baroni (1992), v TV seriálu Hospoda (1996) bodoval jako štamgast Tomáš Babula; objevil se i v mnoha dalších filmech a seriálech, mj. Já nejsem já (1985), Discopříběh 2 (1991), Der Lebensborn-Pramen života (2000), Létající Čestmír (1983), Arabela se vrací (1993) či Ulice (2005). Poslední filmovou roli ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka (✝88) Saxána a Lexikon kouzel (2011).

Bodrý chlapík se zemitou komikou

Se svou kulaťoučkou postavou a jedinečným hlasovým projevem byl Poloczek velmi dobře zapamatovatelný typ. Ačkoliv ve svém divadelním repertoáru měl výjimečné postavy – Molièrova Tartuffa, Shakespearova Falstaffa, Doolittla v Shawově Pygmalionu, diváci si pamatují především jeho filmové a seriálové role, v nichž se naplno projevovala jeho zemitá komika.

Nevhodný kádrový profil

Jak už jeho jméno napovídá, měl polské kořeny. Narodil se v obci Horní Suchá, která tehdy spadala do polského záboru československého území. Odmaturoval na polském gymnáziu v Orlové a poté se chtěl přihlásit na přírodní vědy.

Kominický mistr (✝57) Hrušínského v Discopříběhu: Premiéry filmu se herec nedožil, podlehl infarktu

Jenže jeho otec bojoval za druhé světové války v britské armádě, což bylo pozdějšímu režimu proti srsti. Na vysněný obor tak mohl Poloczek zapomenout, a proto si zvolil herectví, které ho rovněž lákalo.

Skončil ve zlaté kapličce

Přijímací zkoušky na brněnskou JAMU skládal ještě v rodném polském jazyce, nicméně češtinu si dokonale osvojil za pouhé dva roky. Po absolutoriu v roce 1961 byl krátce v angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odkud po pěti letech přešel do pardubického Východočeského divadla. V roce 1975 se stal členem Naivního divadla v Liberci (pozdějšího Studia Ypsilon v Praze) a v roce 1988 završil svou kariéru ve zlaté kapličce.

V seriálu raději zemřel

V roce 2010 ji na vlastní žádost opustil. Zlobilo ho zdraví, což ale souviselo především se smrtí jeho milované manželky, s jejímž odchodem se Poloczek nedokázal vyrovnat. Kvůli vleklým zdravotním obtížím omezoval svoje herecké vytížení, ze seriálu Ulice se dokonce nechal dobrovolně „odstranit“.

Hvězdy seriálu Hospoda po 23 letech: Na co nejen štamgasti vzpomínají a jak dnes vypadají?

„Musel jsem to udělat, protože jsem se připravoval na novou divadelní roli. A když jsem zjistil, že televizní seriál Ulice je nekonečný, požádal jsem scenáristy, ať mě raději nechají umřít,“ řekl v jednom rozhovoru. Připomeňme, že v něm hrál prvního manžela drbny Nyklové, jehož postava dostala těžký infarkt. Poloczek tak nedokončil ani celou první sezónu.

Konec plný utrpení a bolesti

Herce trápily od roku 2006 problémy s chůzí, v roce 2008 ho navíc postihla mrtvice. Na divadelní prkna se pak sice ještě nárazově vracel, ale postupně ztrácel chuť do života a říkával, že končí a čeká už jen na smrt. „Byl to strašně hodný člověk… znali jsme se dobře. V Hospodě jsme seděli spolu okolo jednoho stolu. Měl své trápení, ale nechával si ho pro sebe. Neměl lehký život," konstatoval po Poloczkově smrti režisér Jiří Menzel (✝82). 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků