Vnučka Vladimíra Brabce žije velmi svobodně.

Vnučka Vladimíra Brabce žije velmi svobodně. Foto: Archiv L. Brauner

Monogamie jí už nestačila, a tak vnučka představitele majora Zemana začala žít ve vztahu s více lidmi

Poté, co vydala svůj poslední videoklip, se Léna Brauner rozpovídala o tom, že v poslední době začala experimentovat se stále častěji skloňovanou polyamorií. Život ve vztahu více než dvou lidí vnímá známá malířka jako experiment, stejně jako objevování nových uměleckých prostředků. Proto se umělkyně začala projevovat hudbou a přemýšlí také nad herectvím, které bylo doménou jejího dědečka Vladimíra Brabce (†83).

Pravnučka představitele majora Zemana také projevuje umělecké nadání. Své výstřední mamince je čím dál podobnější

Léno, kdy v tobě uzrála touha začít dělat kromě vizuálního umění také hudbu?

Obecně ráda experimentuji s novými technikami, materiály a médii. Hudba je pro mě jen jiná technika vyjádření múz. V době, kdy jsem začala myslet na hudbu, jsem měla v malování a vizuální tvorbě syndrom vyhoření a vizuál mi už nestačil k pocitu satisfakce z tvorby. Sama sebe jsem lapila do sítě poptávky a toho, co se ode mne očekává za styl. Hudba pro mě byla spouštěč pro uvolnění kreativity a částečně vysvobozením z pocitu, co se ode mne očekává.

Vidíš v hudební a malířské tvorbě nějaké spojení?

Jasně. Jsem to pořád já a moje transformační středisko, kde odkomunikovávám zprávy, které čerpám ze zdroje. Je to o napojení na kanál, kde jsem pouze překladatelem, který tlumočí informace do formy, která je pro diváka pochopitelná. Veškerá tvorba a vyjádření je pro mě vlastně stále to samé, jen s použitím rozdílných médií.

Chystáš se po vzoru dědečka i na hereckou dráhu? Nebo tě lákají ještě jiná umělecká vyjádření?

Nemám v plánu přejímat jakékoliv vzory od kohokoliv. Tvorba je pro mě ekvivalentem svobody osobní i tvůrčí. Žijeme v přítomném okamžiku, a to je ten jediný okamžik, který vytváří jeden život z mnoha. Duše je to, co zde plní svůj záměr.

V souvislosti s propagací klipu k písni Friendzone jsi uvedla, že jsi experimentovala s polyamorií. Co tě k této cestě přivedlo?

Ha! Zkusím totožně odpovědět jako u první otázky, protože mi přijdou ve své podstatě stejné: Obecně ráda experimentuji s novými technikami, filozofiemi a formami lidských vztahů. Polyamorie je pro mě jen jiná zkušenost s pojetím vztahů a lásky. V době, kdy jsem začala myslet na polyamorii, jsem měla ve vztazích syndrom vyhoření a monogamie mi už mi nestačila k pocitu satisfakce ze vztahu s jedním člověkem. Sama sebe jsem lapila do konvenčního pojetí vztahu, a to včetně žárlivosti, majetnictví a vztahové toxicity. Polyamorie pro mě byla spouštěčem pro uvolnění svázaných pravidel a vysvobozením od špatného pojetí náhledu na lásku a toho, co se ode mne očekává.

V jak velké vztahové skupině jsi žila?

Tři ženy, čtyři muži. Nežili jsme pohromadě. (směje se)

Chápu správně, že tě tato cesta neoslovila a vrátila ses k tradičnímu partnerskému modelu dvou lidí?

To není o tom, že by mě tato cesta neoslovila. Nabrala jsem jen dostatečnou zkušenost a stačilo mi to k tomu, abych už dokázala rozeznat, co je v lásce upřímné a co je ego. Láska je všechno. To, že ji konvenční náhled na vztahy překroutil do něčeho, na co se člověk může nezdravě upnout a prožívat peklo na zemi, už je jen myšlenkovým vzorcem, který buďto přijmeme, nebo se svobodně rozhodneme jinak. V tuto chvíli mám jednoho partnera, jednu dceru a žijeme v harmonii. Těšíme se, že v budoucnu pozveme do naší rodiny třeba i další duši, a já mohu upřímně říct, že jsem šťastná tady a teď.

Vnučka majora Zemana neprovokuje jen liščím ocasem: Do hudby promítla vlastní experiment s polyamorií

Je pro tebe ve vztahu důležitá láska, nebo ti stačí přátelství, jak naznačuješ v klipu?

Láska i přátelství. Je to hodně vrstev, ale jedna bez druhé moc nefunguje. Každý ať pochopí můj videoklip, tak jak ho v jeho úrovni chce chápat. Pro mě je klip Friendzone pouze shrnutí období, které jsem si vyzkoušela, a zároveň manifestace tématu, které mi přijde aktuální. Aktuální a v něčem bolestné. Jsme v době, kdy se vše přizpůsobuje uživatelskému pohodlí a lidské bytosti mají tendenci zakrnět ve svojí pohodlnosti a zjednodušit se na prototyp. Ženy se chtějí vyrovnat svému idolu, potlačit přirozené, přehlížet téma cykličnosti a zavděčit se společenskému vzorci krásy. Co je jiné, to je divné. To je pro mě hlavním tématem klipu. To, že je každý nejlepší takový, jaká je jeho podstata a pravé já, jaká je jeho duše. Autenticita a ne přijaté role společnosti. V klipu hraju všechny role já, protože každý máme ve svém životě role a někdy jsou tak odlišné, že si nerozumí. Já si posledních pár let řeším tohle téma, kdy nechci mít role, které mám jen díky společenskému vzorci. Já jsem Léna a všechny role, které potřebuji, už jsou obsažené v mojí bytosti.

Na co zajímavého se v blízké budoucnosti těšíš, co tě čeká?

Jsem teď a tady. Momentálně na Bali a učím se odpočívat. Co bude zítra, neřeším. Budoucnost je pro mě pojetí času, které neuznávám, stejně jako minulost. Některé vaše otázky mi evokují: Proč opouštíte komfortní zónu? Proč nepokračujete v něčem, co bylo funkční? A na tohle mám jednoduchou odpověď. Ve vyzkoušeném vzorci a komfortní zóně nemáme možnost růstu a poznávání sebe sama. Nemůžeme si uvědomit naše limity a popřípadě se jich snažit zbavit, nebo na nich aspoň pracovat. V jednoduchosti je krása a duchovní cesta mi přijde spíš o tom ze sebe shodit vše, čím jsme chtěli být, nebo vše, čím nás chtělo mít naše okolí, a přijmout do našeho života jednoduchou pravdu o nás samých, teď a tady. 

Jiří Čeladník , Super.cz


Časová osa článků