Krásná herečka sbalila slavného mamánka. Po svatbě ale emigrovala a manželství se rozpadlo

Nestárnoucí komedie byla posledním filmem talentované sestry Lídy Baarové Zorky. Ve 24 letech spáchala sebevraždu

Jejím soukromým učitelem herectví byl herec Národního divadla Rudolf Deyl starší (✝96), který se kamarádil s jejím otcem. Romanová se ale zároveň věnovala ochotnickému divadlu v Umělecké besedě. Později vystudovala Pražskou konzervatoř a profesionální hereckou dráhu odstartovala v divadelní skupině herce a režiséra Fráni Francla. V Městském divadle na Královských Vinohradech, kde zakotvila, vystupovala spíše v menších rolích.

Pro film ji objevil Slavínský

Podle údajů v Čs. filmové databázi se Romanová během kariéry objevila ve 14 filmech. Poprvé jako 18letá v jedné z epizodních rolí v komedii Vladimíra Slavínského (✝58) Svatební cesta (1938). Tento režisér jí o tři roky později nabídl hlavní ženský part ve svém snímku Nebe a dudy (1941), kde ztvárnila Anči, dceru skaláka Fábery v podání Jindřicha Plachty (✝52).

Osudové setkání na place

Další velkou příležitost jí Slavínský poskytl i v roce 1942 ve své komedii Muži nestárnou. Příběh nejspíš znáte – tři generace žen z jedné rodiny se postupně zamilují do jediného muže Stáni Járského, kterého na plátně ztvárnil Jan Pivec (✝72). Romanová hrála prostřední z žen, Jiřinu, která po vzoru své matky Heleny (Zita Kabátová ✝99) podlehla svodům okouzlujícího Stáni. Ten si ale nakonec vzal až její dceru Helenku (Jarmila Smejkalová ✝73).

Pedantský tatínek z filmu F. L. Věk byl ve skutečnosti mamánek: Na nátlak matky se i rozvedl

Kuriózní je, že během natáčení se o 13 let starší Pivec zamiloval právě do Romanové. Herec, který žil až do té doby se svou matkou, se kvůli ní ochotně vzdal mládenecké svobody a o rok později ji pojal za manželku. Oba herce svedla dohromady vlastně velká náhoda. Slavínský chtěl totiž do role Járského obsadit původně Oldřicha Nového (✝83), který ale kvůli neshodám s Kabátovou ve filmu odmítl hrát.

Každopádně manželství našeho pozdějšího hereckého barda s Romanovou dlouho nevydrželo, protože se po únorovém převratu vystěhovala do Anglie, kde se v roce 1949 údajně znovu provdala. Rok 1947 byl tak v její filmové kariéře v rodném Československu poslední, ovšem během něj stačila natočit pět snímků, z nichž nejhodnotnější jsou Alena a Týden v tichém domě.

Modelem pro Mandlovou

O dalším osudu Romanové toho není moc známo. Neví se, zda v zahraničí pokračovala dál v herecké kariéře, nebo se věnovala jen rodinnému a společenskému životu. Něco málo o ní zmínila Adina Mandlová ve svých memoárech Dneska už se tomu směju.

Lásky i milostné nezdary Adiny Mandlové: První manžel se kvůli ní otrávil plynem, osudovému muži porodila mrtvé dítě

Vzpomíná v ní, jak se v Anglii v polovině 50. let minulého století snažila proniknout do tajů sochařského umění a sháněla model. Proto zavolala Janě Romanové a poprosila ji, jestli by jí nestála nahá pro sochu. A Romanová, která nikdy nezkazila žádnou legraci, okamžitě souhlasila a byla pak nadšená i z výsledku.

Lichotky i pomluvy

V době politického uvolňování v 60. letech se Romanová ještě jednou vrátila do rodné Prahy a v libeňském Divadle S. K. Neumanna se setkala i s bývalým manželem Janem Pivcem. Kolega Jan Skopeček (✝94) později dával k lepšímu, že během setkání si oba vysekávali jednu poklonu za druhou, ale za zády si pak pěkně „proprali kožichy“.

Co bylo s Janou Romanovou dál, se neví. Filmové databáze pouze uvádějí, že zemřela v květnu 2007 v Londýně. A protože domácí publikum ji nevidělo zestárnout, v očích pamětníků zůstane navždy představitelkou něžných a lyrických krásek. ■