Vlastimil Hašek, Eva Jeníčková a Jiří Lábus ve filmu Rumburak

Vlastimil Hašek, Eva Jeníčková a Jiří Lábus ve filmu Rumburak Foto: Copyright Státního fondu kinematografie, Rumburak, Václav Vorlíček, 1984

Fenomén z věže pražského chrámu: Tato role Jiřího Lábuse proslavila po celém světě

Vraťme se 5. ledna na obrazovkách Televize Seznam zpět do dětství za pohádkovým zloduchem Rumburakem, který si čtyři roky po odvysílání populárního seriálu Arabela (1980) vysloužil vlastní celovečerní film. I ten pochází z osvědčené tvůrčí dílny Václava Vorlíčka (✝88) a Miloše Macourka.

„S obsazením tohoto čaroděje druhé kategorie jsme si dlouho lámali hlavu. Bylo to asi nejobtížnější hledání, co jsem kdy zažil,“ vyprávěl později režisér Vorlíček. „Byla to negativní postava a já nakonec sáhl po Jirkovi Lábusovi, který u lidí budil spíše sympatie. Takže to dopadlo tak, že negativní postava s negativními vlastnostmi se stala u diváků tou nejoblíbenější. I proto jsem usoudil, že by byla škoda tento potenciál nevyužít. A tak po Arabele vznikl film pouze o Rumburakovi.“

Dostane se někdy zpátky?

Ve volném filmovém pokračování tak neměl hlavní slovo kouzelný prsten princezny Arabely, nýbrž sám čaroděj, který tentokrát čelil pořádnému maléru. Uvízl totiž ve světě lidí a nemohl se vrátit do domovské pohádkové říše, protože zapomněl příslušné heslo. A jako by to nestačilo – byl navíc proměněný v havrana a do své lidské podoby se mohl vracet jen v noci.

Rumburak žil s havraní samičkou Otýlií ve věži pražského chrámu svatého Mikuláše a nevedlo se mu moc dobře. Když přes den poletoval jako pták, šlo mu navíc i o život, protože na něj měl spadeno jistý inženýr Zachariáš a chtěl ho zastřelit. Nebohý čaroděj měl jen jedinou radost - každé ráno sledoval na zimním stadiónu půvabnou krasobruslařku Helenku Trojanovou. A jinak se chtěl za každou cenu vrátit zpátky do pohádkové říše.

Nečekaného pomocníka našel v počítači výzkumného ústavu. Stroj, který Rumburak považoval za „kolegu“ čaroděje, mu totiž pomáhal generovat různá zaklínadla…

Lábusova životní role

Jiří Lábus svou zápornou roli obohatil o netušený rozměr. Jeho čaroděj se stal fenoménem a bez nadsázky lze říct, že je i hercovou životní rolí. A zatímco princové stárnou, Rumburak zůstává věčný. Ani jeho představitel ho nepovažuje za vyloženě negativní postavu. „V jádru nebyl zlý, toužil po lásce, jenom na to šel s trochu nepřiměřenými prostředky. Kdyby mu ostatní nepřekáželi, mohl žít šťastně a mít klidně deset dětí, ani by nezbytně nemusely být jeho,“ prohlásil Lábus o své postavě.

Herec také zmínil, že se mu kdysi jeden pán v tramvaji svěřil, že se ho v dětství hodně bál, ale spousta dětí mu naopak psala, že Rumburakovi drží palce. Žádosti o podpis mu chodily z celého světa a fanoušky potkával i na Tchaj-wanu. Humorný zážitek popsal také v jednom rozhovoru: „…nedávno mě na ulici míjela trojice Romů a s úžasem prohlásili: Ty vole, Rumburak. On ještě žije? I to se stává. Musím říct, že v souvislosti s tímhle čarodějem už mě nepřekvapí nic. Natočil jsem desítky jiných rolí, ale nadosmrti už zůstanu Rumburak,“ řekl.

S Kaiserem se míjel

Jiří Lábus se na filmovém plátně sešel se svým parťákem Oldřichem Kaiserem (65), jemuž připadla role inženýra Zachariáše. V roli Helenky se v bruslařských dovednostech procvičila Eva Jeníčková. Zajímavé ale je, že Lábus se s Kaiserem při natáčení nikdy nesetkal. „Těšili jsme se na sebe, ale vždycky jsme se míjeli. Každý jsme hráli v jiných scénách,“ konstatoval Lábus.

Havrani nebyli havrani

Co se havranů týče, filmaři nás tak trochu vodili za nos. Ve filmu totiž ve skutečnosti hrají krkavci, kteří jsou větší a dají se lépe vycvičit. Aby hercům neublížili a neklovali je, měli ptáci zobáky přelepené černou páskou.

Současně s Rumburakem vznikla i dvoudílná televizní verze filmu s názvy Život na věži a Čáry máry v počítači. Většinou je však sestříhaná z úplně jiných záběrů než film. 


Časová osa článků