Článek
Vraťme se 5. ledna na obrazovkách Televize Seznam zpět do dětství za pohádkovým zloduchem Rumburakem, který si čtyři roky po odvysílání populárního seriálu Arabela (1980) vysloužil vlastní celovečerní film. I ten pochází z osvědčené tvůrčí dílny Václava Vorlíčka (†88) a Miloše Macourka.
„S obsazením tohoto čaroděje druhé kategorie jsme si dlouho lámali hlavu. Bylo to asi nejobtížnější hledání, co jsem kdy zažil,“ vyprávěl později režisér Vorlíček. „Byla to negativní postava a já nakonec sáhl po Jirkovi Lábusovi, který u lidí budil spíše sympatie. Takže to dopadlo tak, že negativní postava s negativními vlastnostmi se stala u diváků tou nejoblíbenější. I proto jsem usoudil, že by byla škoda tento potenciál nevyužít. A tak po Arabele vznikl film pouze o Rumburakovi.“
Dostane se někdy zpátky?
Ve volném filmovém pokračování tak neměl hlavní slovo kouzelný prsten princezny Arabely, nýbrž sám čaroděj, který tentokrát čelil pořádnému maléru. Uvízl totiž ve světě lidí a nemohl se vrátit do domovské pohádkové říše, protože zapomněl příslušné heslo. A jako by to nestačilo – byl navíc proměněný v havrana a do své lidské podoby se mohl vracet jen v noci.
Rumburak žil s havraní samičkou Otýlií ve věži pražského chrámu svatého Mikuláše a nevedlo se mu moc dobře. Když přes den poletoval jako pták, šlo mu navíc i o život, protože na něj měl spadeno jistý inženýr Zachariáš a chtěl ho zastřelit. Nebohý čaroděj měl jen jedinou radost - každé ráno sledoval na zimním stadiónu půvabnou krasobruslařku Helenku Trojanovou. A jinak se chtěl za každou cenu vrátit zpátky do pohádkové říše.
Nečekaného pomocníka našel v počítači výzkumného ústavu. Stroj, který Rumburak považoval za „kolegu“ čaroděje, mu totiž pomáhal generovat různá zaklínadla…
Lábusova životní role
Jiří Lábus svou zápornou roli obohatil o netušený rozměr. Jeho čaroděj se stal fenoménem a bez nadsázky lze říct, že je i hercovou životní rolí. A zatímco princové stárnou, Rumburak zůstává věčný. Ani jeho představitel ho nepovažuje za vyloženě negativní postavu. „V jádru nebyl zlý, toužil po lásce, jenom na to šel s trochu nepřiměřenými prostředky. Kdyby mu ostatní nepřekáželi, mohl žít šťastně a mít klidně deset dětí, ani by nezbytně nemusely být jeho,“ prohlásil Lábus o své postavě.
Herec také zmínil, že se mu kdysi jeden pán v tramvaji svěřil, že se ho v dětství hodně bál, ale spousta dětí mu naopak psala, že Rumburakovi drží palce. Žádosti o podpis mu chodily z celého světa a fanoušky potkával i na Tchaj-wanu. Humorný zážitek popsal také v jednom rozhovoru: „…nedávno mě na ulici míjela trojice Romů a s úžasem prohlásili: Ty vole, Rumburak. On ještě žije? I to se stává. Musím říct, že v souvislosti s tímhle čarodějem už mě nepřekvapí nic. Natočil jsem desítky jiných rolí, ale nadosmrti už zůstanu Rumburak,“ řekl.
S Kaiserem se míjel
Jiří Lábus se na filmovém plátně sešel se svým parťákem Oldřichem Kaiserem (68), jemuž připadla role inženýra Zachariáše. V roli Helenky se v bruslařských dovednostech procvičila Eva Jeníčková. Zajímavé ale je, že Lábus se s Kaiserem při natáčení nikdy nesetkal. „Těšili jsme se na sebe, ale vždycky jsme se míjeli. Každý jsme hráli v jiných scénách,“ konstatoval Lábus.
Havrani nebyli havrani
Co se havranů týče, filmaři nás tak trochu vodili za nos. Ve filmu totiž ve skutečnosti hrají krkavci, kteří jsou větší a dají se lépe vycvičit. Aby hercům neublížili a neklovali je, měli ptáci zobáky přelepené černou páskou.
Současně s Rumburakem vznikla i dvoudílná televizní verze filmu s názvy Život na věži a Čáry máry v počítači. Většinou je však sestříhaná z úplně jiných záběrů než film.
