Perličky z filmu Císařův pekař: Astronomické sumy pro herce, střep v noze Jana Wericha a mini role pro Chytilovou

V příběhu se přeneseme do rudolfinské Prahy, kde na císařském dvoře vládne panovník, který miluje alchymii a umění, a je obklopen krásnými dámami i nejrůznějšími šejdíři. V podhradí žijí běžní smrtelníci včetně pekaře Matěje a někde je tam pohřben i Golem, kterého císař nutně potřebuje. Mnozí hrdinové se už dvacet let před natočením filmu objevili ve Werichově a Voskovcově (✝76) divadelní hře Golem. Její nedílnou součástí byla i hudba Jaroslava Ježka (✝35) s písňovými texty V + W, ze kterých bohužel do filmu nepronikla ani jediná.

Výměna režiséra i hereckého obsazení

Původním režisérem snímku Císařův pekař a Pekařův císař neměl být Martin Frič, nýbrž Jiří Krejčík (✝95), kterého si pro realizaci filmu vybral sám představitel titulní dvojrole. Nakonec ale mezi nimi došlo ke sporu a Krejčík práce na filmu zanechal. Režijní taktovku po něm převzal Martin Frič, který si v hereckém obsazení prosadil i některé změny.

Baarové konkurovala krásou, Mandlové přebrala milence: Osud dcery Martina Friče ale veselý nebyl

U Krejčíka se v roli Sirael měla objevit tehdy začínající Irena Kačírková (✝60), ale Frič dal šanci osvědčené Nataše Gollové (✝76), kterou tím vyvedl z poválečné filmové klatby. Magistra Kelleyho měl v původním obsazení hrát Karel Höger (✝67), kterého nahradil Jiří Plachý (✝53).

Jan Werich si zase jako alchymistu Scottu prosadil místo Saši Rašilova st. (✝63) Františka Černého (✝58). Ve filmu se objevila celá plejáda skvělých herců, namátkou Marie Vášová (✝73), Bohuš Záhorský (✝74), Zdeněk Štěpánek (✝71) či František Filipovský (✝86), a v houfu dvorních dam se v něm mihnula i tehdy 22letá Věra Chytilová (✝85).

Perličky z natáčení

Natáčení se neobešlo bez nepříjemného úrazu, který utrpěl Jan Werich. Když zkoušeli koupelnovou scénu, ve které omylem šlápne do vázy, více než stokilový herec nádobu prošlápl a jeden střep se mu zaryl hluboko do nohy.

Věčného dědu Lubomíra Lipského (✝92) pronásledovala smrt. Nejmladšího bratra zabil blesk, pohřbil i syna a manželku

Kvůli tomu se muselo filmování na nějaký čas zastavit. Když dostal Lubomír Lipský (✝92) scénář, byla u jeho role alchymisty pouze poznámka: „Mluví cizí řečí.“ Režisér Frič herci řekl, ať si něco vymyslí. A tak vznikla ono legendární: „Kjamla lalicha i paprťála…“

Vymazlený projekt

Náklady na pořízení celého filmu dosahovaly úctyhodných 27 miliónů korun, protože kvůli plánovanému exportu do zahraničí se natáčelo na drahý barevný materiál. A nutnost přetáček po změně režiséra film prodražila o dalších deset miliónů korun. Spoustu peněz stály i dechberoucí kostýmy, jejichž návrhy vytvořil Jiří Trnka – luxusní látky museli filmařům utkat v továrně ve Varnsdorfu na zakázku.

Bolestná ztráta publika, útěk před nacisty i nešťastná anticharta: I takový byl život Jana Wericha (✝75)

Jen ruční šití šatů pro císaře Rudolfa trvalo švadlenám 60 hodin! A královské musely být i honoráře. Když uvážíme, že Václav Trégl (✝76), který hrál císařova sluhu, dostával za natáčecí den 1800 korun, Jan Werich a další představitelé velkých rolí museli brát neporovnatelně vyšší částky.

Jen pro dospělé!

Císařův pekař se do světa dostal v jednodílné verzi, která byla zkrácena o ideologické scény, včetně písně Ten dělá to a ten zas tohle. Rakouským sousedům se film líbil, jen kritizovali, že jsme Rudolfa II. vykreslili jako hlupáka, který sedne každému podvodníkovi na lep.

Alchymista Scotta z Císařova pekaře: Láska k jídlu herce (✝58) předčasně zabila

Zajímavé je, že v Austrálii byl určen pouze dospělému publiku a ve Finsku byl přístupný až od 12 let. Naopak u nás film ztrhal tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý a kvůli tomu dostal režisér Frič dvouletý zákaz. A nějaký čas si nezahrál ani Jan Werich. ■