Denise Nesvačilové zemřela babička na Covid-19. Super.cz

Hvězda Slunečné měsíc proplakala: Krásné herečce zemřela babička na Covid-19

Sílu do života jí dodává hlavně práce, které se snaží i v těchto časech nabrat co nejvíc. Nová hvězda Slunečné Denisa Nesvačilová (29) prožívá těžké období. Zemřela jí milovaná babička, která ji vychovávala.

S Denisou jsme se potkali na online křtu knihy Anna z Hollywoodu její kamarádky Aleny Dolákové, který moderovala. "Já ještě před koronavirovou pandemií moderovala spoustu akcí, dokonce i letní tiskovku Primy, předtím, než jsem nastupovala do Slunečné. To, že teď můžu točit a mám i dost dabingů, mi psychicky dost pomáhá," řekla nám sympatická herečka.

Drsné výhrůžky smrtí nové hvězdě Slunečné. Musela zasahovat policie, navrhla jí ochranu

"Nepotkali jsme se v nejšťastnějším období, mám za sebou náročný měsíc, protože jsme měli i úmrtí v rodině a sešla se spousta špatných věcí, které se mohou stát. Zemřela moje babička. Teď už mám pocit, že je to nějakým způsobem za mnou a nebrečím vám teď do mikrofonu. Pomalu se s tím smiřuju, je to prostě život," svěřila.

Babička byla odkázaná na invalidní vozík a žila v domě pro seniory, kde ji postihla nákaza covidem, kterému podlehla.

S babičkou a dědou, který už také zemřel, trávila Denisa svá dětská léta na chatě, kterou zdědila a stará se o ni. "Teď už nemám ani jednoho z těch, kteří tu chatu postavili. Je to smutné, ale můžu tam jet aspoň zavzpomínat. Jela jsem tam i den po babiččině smrti. Bylo to strašně těžké, ale kde jinde na toho člověka zavzpomínat tak intenzivně než na místě, kde jsem s ním vyrůstala," vyprávěla.

Covid byl pro Jiřího Menzela (✝82) poslední ranou. Vdova Olga popsala, jak se nejspíš nakazil

Denisa je ráda, že se s babičkou mohla aspoň nějakým způsobem rozloučit.

"Viděly jsme se velmi krátce před tím, než se opět zakázaly návštěvy v domovech pro seniory. Potom jsme si ještě volaly. Je samozřejmě ještě spousta věcí, které bych jí ráda řekla. Ale to, co bych jí chtěla říct a už to nešlo, jsem jí napsala a myslím, že už to, že jsem vydala nějakou energii na to napsání, tak to k ní nějakým způsobem doletělo a můžu s ní nějakým způsobem mluvit, kdykoli budu chtít. I když lidi fyzicky odejdou, zůstávají s námi v našich vzpomínkách a srdcích. Ta myšlenka a vědomí, že ji budu mít pořád v sobě, mi strašně pomáhá," uzavřela. 

Saša Šeflová , Super.cz


Časová osa článků