Josef Vinklář

Josef Vinklář Foto: Václav Jirsa, Právo

Flámoval víc než Sovák a proháněl sukně. I třikrát ženatý doktor Cvach ale dostal bolestné kopačky

Josefa Vinkláře (10. 11. 1930 – 18. 9. 2007) si většina diváků vybaví hned v několika charakteristických rolích. Pro jedny bude navždy rozverným čertem Luciem z pohádky Hrátky s čertem (1956), pro některé uvážlivým inspektorem Boušem ze seriálu Hříšní lidé Města pražského (1969), pro jiné temperamentním taxikářem z Chalupářů (1975) a pro další zase neschopným doktorem Cvachem z Nemocnice na kraji města (1977).

Herci sice nemají rádi, když je někdo nějak „škatulkuje“, ale Vinklář byl s tímto faktem smířený. Speciálně o postavě doktora Cvacha řekl, že je za ni rád, protože šlo o zajímavou a komplikovanou roli.

5 zajímavostí z Nemocnice na kraji města. Kde se vzala „kráva nebeská“ a v čem Abrhám porazil Clooneyho?

„Celý život se mi na herectví líbila šance proměnlivosti, kdy jednou můžete být největší darebák a jindy jeho naprostý opak,“ uvedl Vinklář pro Český rozhlas.

„Herci většinou mají touhu hrát záporné role, protože jsou zajímavější, bohatší a složitější. Právě u nich je potřeba sáhnout hluboko do sebe, vytáhnout své ctnosti a hlavně nectnosti, a dokonce je bezostyšně zveřejnit. Je to těžké, ale dělá to z dobrých herců velké herecké osobnosti.“

Začínal u V + W

Josef Vinklář nastoupil po měšťance do ročního učebního kurzu a zároveň také účinkoval v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Hereckému řemeslu se učil v Divadle Voskovce a Wericha, později působil v Divadle satiry, v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, v Národním divadle a v Divadle na Vinohradech.

Kolegové ho moc nemuseli

Mezi divadelními kolegy moc přátel neměl. Údajně byl velmi netolerantní a během zkoušek či představení nestrpěl jedinou chybu. Rád také upozorňoval na přešlapy a nedostatky svých spolupracovníků a na place kvůli němu bývalo dusno. Nejbližší mu byla zřejmě Stella Zázvorková (✝83), spíš šlo ale o společné vzpomínky na Jana Wericha (✝75) než o skutečné přátelství. Kamarády měl proto hlavně mezi lékaři, akademickými malíři či sousedy z pražské Kampy, kde bydlel.

Nebyl stvořen pro manželství

Ani jeho soukromý život nebyl ukázkový. Poprvé se oženil s herečkou Janou Dítětovou (✝65), se kterou měl syna Jakuba. Manželství se ale rozpadlo, protože Vinklář se zamiloval do další kolegyně Ivanky Deváté (84). Měli spolu syna Adama a brali se a rozváděli dvakrát.

Ženy to s Vinklářem neměly jednoduché, protože flámoval ostošest a rád proháněl sukně. „V nočních tazích mu nestačil ani Jiří Sovák, a to už je co říct,“ tvrdili lidé z jeho okolí.

Zůstalo mu divadlo

I Vinklář ale poznal hořkost a bolest kopaček, které mu uštědřila vdaná přítelkyně, jež žila v Kanadě. Miloval ji tak, že byl dokonce ochoten seknout s herectvím a odstěhovat se za ní. V životě mu tak nakonec zůstalo alespoň milované divadlo.

Dcera Štrosmajera z Nemocnice na kraji města neměla lehké začátky. Vyhazov ze školy a nucená práce v továrně

„Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza,“ – tak znělo životní krédo Josefa Vinkláře, který by v těchto dnech oslavil 90. narozeniny. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků