Jiří Bartoška a Gabriela Osvaldová ve filmu Volání rodu

Jiří Bartoška a Gabriela Osvaldová ve filmu Volání rodu Foto: Národní filmový archiv

Havranpírko omdlel, herci mrzli a Šťastná chvíle se bála vlků. Co nevíte o natáčení filmu Volání rodu?

Na obrazovkách Televize Seznam se 15. září uzavře pravěká trilogie, kterou tvoří filmy Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu. I v závěrečném díle se diváci setkají s Havranpírkem, Sokolem a jejich kamarádkou Šťastnou chvílí. Oba stateční lovci zachrání dívku před smrtí - jako jediná z rodu Rybářů totiž neonemocněla nakažlivou chorobou a její sousedé ji kvůli podezření z čarodějnictví chtěli zabít.

Celá trojice se nakonec vydá na další cestu za novým domovem. Najdou ho u Pastevců, kde se pokusí změnit svou toulavou loveckou existenci a začnou pěstovat obilí.

Filmový příběh dal velké herecké příležitosti Jiřímu Bartoškovi a Gábině Osvaldové, nicméně jeho hlavním hrdinou byl Havranpírko, kterého ztělesnil tehdy šestnáctiletý neherec Ludvík Hradilek. Ve Volání rodu přibudou i další postavy, například násilnický náčelník Aršun (Karel Hlušička) či dívka Rosnička (Milada Janderová). Coby muž s lasturou se ve filmu objeví i Zdeněk Srstka.

Herci mrzli

Poslední díl se na rozdíl od předchozích dvou točil v zimních exteriérech. Zatímco herci, kteří byli lehce odění v nakašírovaných kůžích, na place mrzli a všude měli sníh, štáb byl teple oblečen do kožichů z barrandovského fundusu, jež sloužily i při natáčení Vávrova válečného velkofilmu Osvobození Prahy.

Kdy Havranpírko omdlel  

Představitel Havranpírka Ludvík Hradilek se z filmového světa stáhl. Na natáčení ale vzpomíná rád: „Byl to mimořádný zážitek zejména po společenské stránce. Byl jsem důležitou osobou, setkal jsem se se známými lidmi. Jako mladík jsem chodil do hospod na jídlo, spal jsem po hotelích, vydělal jsem si peníze," řekl novinářům.

Připomněl i svou negativní zkušenost. V jedné scéně dostal úder malíkovou hranou od Zdeňka Srstky. „Uhodil mě silně do krku a já omdlel. Podruhé se mi scénu už natáčet nechtělo," dodal.

Vlci jako živí

Gábina Osvaldová, která hrála Šťastnou chvíli, zmínila, že natáčení bylo místy docela drsné. V závěrečné scéně měla zachránit promrzlé jehně, které pak nesla do vesnice, a cestou ji pronásledovali vlci. Sice věděla, že to jsou namaskovaní a cvičení policejní psi, ale stejně jí z nich běhal mráz po zádech a bála se, že ji sežerou.

Jméno jako jazykolam

Šťastná chvíle zlomila jazyk sovětskému herci Nikolaji Jeremenkovi ml., se kterým se původně počítalo do role Sokola. Herec její jméno beznadějně komolil, a když nakonec pochopil, co znamená slovo „chvíle“, začal jí říkat rusky „Minútočka“.

Pračlověk na koni?

Součástí Aršunova kostýmu byla lebka ptáka, kterou měl jeho představitel Karel Hlušička připevněnou na čele. O své postavě, která jezdila na koni, při jedné příležitosti řekl: „Pračlověk na koni! To nejde dohromady, v době kamenné lidé chodili pěšky.“ Dodal také, že všechno zvládl, protože na koni jezdit uměl. Velmi dobře si pamatoval i na to, jaká mu byla zima, protože byl jen lehce přioděný do kůží a úplně v sedle ztuhl. Měl prý tak promrzlé nohy i tělo, že ho nakonec museli z koně sundat.

Iniciativní dřevorubci

Filmaři potřebovali do jedné scény prastarý dub. Hledali, hledali, až ho konečně našli. Jenže den před tím, než se jim ho podařilo natočit, strom porazili dřevorubci, kteří o ničem nevěděli.

Kde se točilo

Trilogie, jež se točila v průběhu celého roku 1977, měla několik natáčecích lokací, mj. ve středočeském Hoříně u Mělníka, v lužních lesích v okolí Lednicko-valtického areálu na jižní Moravě, u Oupořského potoka na Křivoklátsku a na Labi pod Špindlerovým Mlýnem. Značná část závěrečného Volání rodu se točila v místech někdejší německé a po válce vysídlené vesnice Cudrovice (Zuderschlag) na Prachaticku. 


Časová osa článků