Liam Neeson se synem

Liam Neeson se synem Foto: Bontonfilm

Jako by se jejich rodinná tragédie promítla i na plátno: Liam Neeson se synem ve filmu o ztrátě manželky a matky

Herec Liam Neeson a jeho syn Micheál Richardson spolu natočili film, který jim připomněl událost, která silně ovlivnila jejich život.

Jejich manželka a matka, herečka Natasha Richardson, zemřela v roce 2009 po pádu na lyžích a Liam s Micheálem tehdy přišli o nejbližšího člena rodiny. Právě o vyrovnávání se se ztrátou milované osoby je i snímek Vzpomínky na Itálii, který právě přišel do českých kin. Otec se synem se vydávají do Itálie prodat starý rodinný dům poté, co před lety ztratili svou ženu a matku a navzájem se odcizili.

V rozhovoru Liam uvedl: „Bylo to zvláštní natáčení, musel jsem si občas říct: ´Nehraj, je to tvůj syn a s ním nemusíš hrát, že jsi jeho otec.´ Musel jsem si to připomínat.“ Micheál k tomu dodal: „Přišlo mi, že bylo několik okamžiků, kdy jsme určitě nehráli.“

ČTĚTE TAKÉ: Další tragédie v rodině slavného herce: Zranění 10 let po jeho manželce (✝45) podlehl i jeho synovec (✝35)

A jak přistupovali k aspektu ztáty, který se tak dotýká jich samotných?

„Teď mluvím za sebe. Když jsem četl scénář, tak na mě působil i věcmi, které jsem už v životě poznal a zažil. Micheál ztratil matku a já jsem před deseti lety vinou tragické události ztratil manželku. Říkal jsem si tehdy, tedy spíše herec ve mně říkal: ´Nech to být, nemusíš přemýšlet, jaké do scény přineseš emoce, ty se tam prostě objeví.´ Jsou tam samozřejmě scény, kdy se do té temnoty ponoříme, ale byla to pro mě jakási duševní očista. To možná není to nejlepší slovo, ale pro mě to opravdu byla jakási katarze. Prošel jsem si velkým zármutkem, když mi zemřela žena a teď jsem si to mohl znovu prožít prostřednictvím umění, ve filmu. Byl to pro mě jedinečný zážitek," uvedl Liam Neeson.

Jak to cítil jeho syn, který si předloni změnil příjmení jako poctu své matce?

„Když jsem si na začátku přečetl scénář, byl mi velmi blízký. Navíc se nám ocitl v rukou ve zvláštní čas. Je to totiž deset let, co maminka odešla. Byl jsem ještě malý, když mi umřel jeden z rodičů. Ve filmu je jedna replika, kdy táta říká, že nikdo neví, co má v té situaci dělat. Myslím, že je to pravda. Když se vám v mladém věku stane něco takového, často se uzavřete do sebe, snažíte se to polknout, ale není to správná cesta. Myslím, že je třeba truchlit, je třeba tomu dát průchod, pobrečet si. Z paměti si je jen tak nevymažete, i když jsem se o to snažil a myslím, že to tak má hodně lidí. V tomto filmu jsem objevoval věci, které jsem v sobě měl hodně hluboko uzamčené. Objevovaly se nové pocity a chtělo se mi brečet. Mám velké štěstí, že jsem si něčím takovým mohl projít se svým tátou,“ řekl otevřeně Micheál. 

Kristina Vodičková , Super.cz


Časová osa článků