Josef Dvořák

Josef Dvořák Profimedia.cz

Slavný vodník si musel počkat na tu pravou: Měl čtyři svatby se třemi ženami, s poslední láskou je už 37 let

Tohoto herce má většina z nás v paměti zafixovaného především jako vodníka – je pravda, že během kariéry ztvárnil v pohádkách stovky hastrmanů. A v roli nejslavnějšího „zeleného mužíka“ Čochtana se v osobité úpravě muzikálu V + W objevil už tolikrát, že ho renomovaná pelhřimovská agentura Dobrý den uvedla loni do Rekordmanské síně slávy.

Sám Josef Dvořák (78) netuší, kolik vodníků ho životem provázelo, ale bylo jich opravdu požehnaně. „Jenom v divadle v reprízách jich bylo několik tisíc,“ zmínil v jednom rozhovoru. A to nepočítáme televizi, kde jich ztvárnil také víc než dost.

Role šitá na míru

Rodák z Horní Cerekve na Pelhřimovsku, který 25. dubna slaví 78. narozeniny, přitom vytvořil i celou řadu dalších rolí. Jeden čas téměř neslezl z obrazovky a řadu příležitostí mu dal i film. Na první dobrou si ho nejspíš vybavíte jako automechanika Bédu Hudečka z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje (1974).

Sluší se připomenout, že Dvořák měl k této profesi velmi blízko i ve skutečnosti. „Jsem vyučený automechanik, takže jsem si poprvé, a vlastně i naposledy mohl ve filmu zahrát svoji původní profesi. Nevím už, jestli to byla náhoda, nebo ne,“ uvedl.

O deset let později získal hlavní roli v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, jehož formát byl založen na principu kinoautomatu – o směřování děje rozhodovali diváci rozsvěcením a zhasínáním světel v domácnostech. Ze seriálů připomeňme ještě Nemocnici na kraji města (1977), Arabelu (1980), Návštěvníky (1983), Cirkus Humberto (1988); z filmů pak Černé barony (1992).

Proslavil se v Semaforu

Své první herecké zkušenosti získával Dvořák u ochotníků v Kadani. Jeho mimořádného talentu si zde všiml divadelník Pavel Fiala a doporučil ho do ústeckého Kladivadla. V roce 1972 dostal herec nabídku do legendárního Semaforu, kde působil zpočátku po boku Jitky Molavcové (70) a Jiřího Suchého (88).

Postupně se kolem něj zformovala skupina herců, z nichž v roce 1990 vznikla Divadelní společnost Josefa Dvořáka, která má dnes na svém kontě stovky představení na mnoha místech ČR.

Jak přišel Fík k hlasu

Dvořák je nejen oblíbeným komikem a pohotovým improvizátorem, ale stal se i miláčkem dětského publika. Namluvil mj. Králíky z klobouku (1979) a Maxipsa Fíka (1976). Hlasové zabarvení tohoto chlupáče vzniklo na základě hercovy hlasové indispozice.

Dvořák tehdy hodně kouřil a večer před natáčením si dopřál i doutník, po kterém ale přišel o hlas. Ráno se šel omluvit, že je indisponován, ale režisér Václav Bedřich (✝90) k jeho překvapení nadšeně zvolal: „To je ono! To je ten hlas!“ Takže Fíkův projev má na svědomí i tabák.

Klaplo to až napočtvrté

Herec si na nezájem něžného pohlaví nikdy nemohl stěžovat. Je dokonce počtvrté ženatý, ale manželky měl jen tři (jednu z nich si vzal dvakrát).

Se současnou ženou Jájou se seznámil při natáčení Rozpaků kuchaře Svatopluka. V roce 1991 se po osmileté známosti vzali a dohromady mají čtyři dcery. Do rodiny postupně přibývají vnoučata a zatím i první pravnouče, takže u Dvořáků není nikdy nuda. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků