Marie Tomášová

Marie Tomášová Profimedia.cz

Filmová Anna proletářka byla za hvězdu: Krásnou herečku ale nakonec stihl tvrdý trest

Pamětníci na tuto herečku vzpomínají s velkou úctou a mnozí pánové dodnes bez uzardění přiznávají, že do ní byli zamilovaní. Marie Tomášová ale okouzlovala nejen svou křehkou krásou – nesmírně hluboký a působivý byl i její herecký projev.

Marie Tomášová, která 18. dubna oslavila 91. narozeniny, excelovala v klasickém i moderním repertoáru. Od roku 1955 byla v angažmá v Národním divadle, kde se navždy zapsala do paměti mnoha diváků. O inscenaci Romea a Julie, kde měla za partnera Jana Třísku (✝80), se dodnes mluví v superlativech.

S Krejčou a Třískou

V roce 1965 přešla spolu s Janem Třískou do legendárního Divadla za branou, jehož spoluzakladatelem byl hereččin životní partner, režisér Otomar Krejča (✝87). Přestože tato scéna uváděla dramaturgicky i inscenačně nároční představení, záhy se stala ohromným kulturním fenoménem.

Chodilo se sem na hry dramatika Josefa Topola i na originálně a skvěle zpracovanou klasiku. Tomášová byla stabilní oporou souboru a diváci i kritika ji vynášeli do nebes.

Na černé listině

Divadlo si sice na nezájem publika nemohlo stěžovat, ale z moci úřední bylo v roce 1972 zavřeno (mimochodem, tehdy kvůli tomu protestoval i americký dramatik Arthur Miller či švédský režisér Ingmar Bergman) a Tomášová byla jako někdejší hvězda této „nežádoucí“ scény odstavena na vedlejší kolej.

Dostala administrativní zákaz činnosti a v letech 1972 - 1989 byla zaměstnána v Supraphonu. Své umění mohla prezentovat jen v rámci recitačních pásem Lyry Pragensis. Za ta dlouhá léta se dočkala také jen jediné role ve filmu, a to ještě epizodní - v roce 1982 si zahrála ředitelku dětského domova v dramatu Poslední vlak. Zájem o ni neprojevila ani televize.

Zády se otočili i filmaři

Přitom filmová kamera k ní byla původně víc než štědrá. Svou premiéru na stříbrném plátně si dokonce odbyla hned titulní rolí - v roce 1952 ztvárnila hlavní hrdinku v budovatelském dramatu Anna proletářka, které natočil režisér Karel Steklý (✝83).

Zahrála si také v historických velkofilmech Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955) režiséra Otakara Vávry (✝100). Za vrchol její filmové tvorby je považována postava svedené Hanky v brilantním dramatu Jiřího Krejčíka (✝95) Morálka paní Dulské (1958). Půvabná herečka se objevila také v hlavních ženských rolích ve filmech Dům na Ořechovce (1959), Taková láska (1960) a Policejní hodina (1960).

Bez sebelítosti a bolestínství

Po sametové revoluci se Tomášová sice ještě dožila obnovení Divadla za branou II, to ale záhy zavřelo pro změnu ministerstvo kultury. Herečka, na kterou mezitím zapomněli i filmaři, se pak stáhla do ústraní.

V roce 2009 dostala aspoň „cenu útěchy“ - Thálii za celoživotní činoherní dílo. Přestože tato dáma zažila to nejhorší, co může herce potkat - nucený odchod z jeviště a od filmu a těžký návrat po dvaceti letech, o svém osudu mluví bez sebelítosti a bolestínství, jen s hořkým vědomím ztráty, která ji zbavila herecké jistoty a radosti.: „V životě, a to i v mém, jsou období světlá a šťastná, ale i těžká, oklamaná, bezútěšná. Člověk potom, jak se říká, klesá ke dnu. A pak, jako by kvůli rovnováze, i v černém období člověk může potkat lidi - nebo o nich aspoň číst -, kteří dovedou svět pozvedat,“ řekla herečka v pořadu na stanici Vltava. Přejme jí teď proto už jen světlá a šťastná období. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků