František Černý ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař

František Černý ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař Foto: reprofoto Císařův pekař - Pekařův císař

Alchymista Scotta z Císařova pekaře: Láska k jídlu herce (✝58) předčasně zabila

Zřejmě nejslavnější filmovou postavou herce Františka Černého je Jeroným Alessandro Scotta, který se ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951) pokouší vyrobit elixír mládí pro císaře Rudolfa II.

Tento podvodný alchymista, vlastním jménem Honza Skoták z Hrdlořez, vyrábí místo elixíru samé nepotřebné věci, kterými se snaží zakrýt svou neschopnost - jeho univerzální čisticí prostředek na šaty odstraňuje skvrny i s látkou a po leštidle na podlahu uklouzne nejen maršál Russworm.

Scottovi jde nakonec o krk, a když se mu elixír mládí podaří zdánlivě vyrobit, je sám v šoku. Lékař se ho ptá, co do něj dal, a Scottova odpověď zní: „Já jenom vím, že jsem tam asi nedal to, co jsem tam měl dát.“ Lékař: „A co jste tam měl dát?“ Scotta: „To jsem právě zapomněl.“ Lékař: „A co jste tam dal?“ Scotta: „No to právě nevím!“

Pod taktovkou V + W

Dobrácký tlouštík František Černý (2. 7. 1904 – 18. 1. 1963) se původně vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech. Vždycky ho to ale táhlo ke kumštu. Nejdřív vystupoval jako statista v nuselském Tylově divadle a další zkušenosti pak sbíral u kočovných společností.

Od roku 1922 se začal objevovat i na profesionálních činoherních a kabaretních scénách. V roce 1932 zakotvil na tři sezóny v Osvobozeném divadle, kde hrál mj. v inscenacích Osel a stín či Rub a líc.

Právě spolupráce s Janem Werichem (✝75) a Jiřím Voskovcem (✝76) měla na jeho další herecký vývoj největší vliv. Poté vystřídal několik dalších angažmá a v roce 1948 nastoupil do karlínského Hudebního divadla, z nějž odešel v roce 1962 do předčasného důchodu.

Komediant od boha

Před kameru se dostal poprvé ještě v éře němého filmu - poprvé už v roce 1926, kdy si zahrál ve válečné komedii Švejk v ruském zajetí. Současní diváci si ho ale vedle Scotty vybaví ještě jako královského kuchaře z pohádky Byl jednou jeden král (1954), který konstatuje: „Jo, bez soli to nikdy není ono…“

Černý měl kromě hereckého také pěvecký talent, který předvedl i na filmovém plátně. Například ve slavné komedii Hostinec U kamenného stolu (1948) si v jeho podání můžeme poslechnout píseň Jenom ty mě, můj koníčku.

Neohrabaný rozhodně nebyl

Je zajímavé, že ačkoli Černý byl opravdu „těžká váha“ – vážil okolo 150 kg – byl mimořádně mrštný a pohyblivý. Právě hbitost a živelná gestikulace, které by u tak tělnatého člověka nikdo nečekal, byly jeho největší hereckou devízou.

Černý kladl veliký důraz na práci rukou, slovního projevu a civilního dobráckého a optimistického výrazu. Proto hrál nejčastěji svérázné a dobrosrdečné figurky nejrůznějších kuchtíků a hostinských, ale také všelijakých pantatíků, úředníků či flamendrů.

Ujedl se k smrti

František Černý byl podle pamětníků veselým společníkem a všichni kolegové ho měli rádi, a to určitě nejen proto, že nikdy nezkazil žádnou legraci. Herec si také dlouho užíval mládeneckého života, ale nakonec se rozhoupal a v roce 1951 se oženil.

Tento dobromyslný pohodář se ovšem nikdy nezříkal dobrého jídla a pití a neustále kynul. A obezita byla nakonec i jedním z důvodů, proč nás předčasně opustil. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků