František Smolík a Jana Brejchová ve filmu Vyšší princip

František Smolík a Jana Brejchová ve filmu Vyšší princip Profimedia.cz

Slzy herců byly pravé: Během natáčení emotivní scény ve filmu Vyšší princip pustili filmaři českou hymnu

Existuje řada vynikajících filmů popisujících hrůzy druhé světové války. Nicméně drama Vyšší princip, které v roce 1960 natočil Jiří Krejčík (†95), je v rámci žánru zcela výjimečným počinem. Film, který líčí nemilosrdný teror v době heydrichiády, je postaven na emotivně působivých hereckých výkonech a dojímá k slzám už několikátou diváckou generaci. Zároveň z něj běhá i mráz po zádech. V hlavních rolích snímku se představili František Smolík (†89), Ivan Mistrík (†46), Jana Brejchová (80), Marie Vášová (†73) či Alexandr Postler st. (†58).

Teror za heydrichiády

Režisér si jako předlohu vybral jednu z poválečných povídek Jana Drdy, která popisuje skutečnou událost. V době heydrichiády, v červnu 1942, byl na příbramském gymnáziu zatčen šestnáctiletý student Antonín Stočes, kterého tehdy udal spolužák za to, že z časopisu Zdroj vytrhl fotografii Adolfa Hitlera a se slovy „To sem nepatří“ ji hodil do koše. Pár dnů nato byl zastřelen spolu se svým otcem Vojtěchem, který byl podle gestapa za jeho činy odpovědný, a ředitelem gymnázia, PhDr. Josefem Lukešem.

Drda ve své povídce příběh pozměnil, ale před natáčením jej Krejčík spolu s ním ještě přepracoval. Místo ředitele se hlavním hrdinou stal profesor latiny Málek, kterému se kvůli jeho oblíbené průpovídce přezdívá Vyšší princip. Studenta Stočese nahradili oktaváni Ryšánek, Moučka a Havelka, kteří se ve filmu dopustí jiného „deliktu“- pomalují Heydrichovu smuteční fotografii. Navíc jsou to oktaváni, a nikoli sextáni jako ve skutečnosti.

Profesorův předobraz

Postava latináře Málka se od svého reálného předobrazu trochu lišila - Málek byl starý mládenec, zatímco dr. Lukeš byl ženatý. Byl také o dvacet let mladší než herec František Smolík, kterému bylo v době natáčení 69 let. Lukeš navíc atentát na Heydricha neschvaloval – s ohledem na počet obětí, které následné represe přinesou, jej považoval za nešťastný. Netušil, že jednou z obětí bude nakonec i on sám... Stejně jako filmový latinář to byl ale nesmělý a plachý člověk, který uměl ve vypjatých chvílích projevit výraznou vnitřní sílu.

Smolíkův životní výkon

Krejčík, který scénář připravoval 15 let, si do hlavní role představoval původně Jindřicha Plachtu (†52). Jenže ten zemřel devět let před tím, než se začalo točit.  Postavu Málka proto nabídl Františku Smolíkovi (†81), který ve filmu předvedl svůj životní výkon.

Bezesporu nejdojemnější je závěrečná scéna, ve které má coby třídní profesor proslov ke svým studentům: „…z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Já protestuji tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů! Jejich nevinná, čistá krev ať padne na hlavy jejich vrahů!“ Režisér mu občas vytýkal přílišnou patetičnost, což herec přijímal s nevolí. Když Krejčík vznesl stejný požadavek i při natáčení této vypjaté scény, Smolík se neudržel a důrazně oponoval, že takhle emocionálně silný monolog nemůže říkat jako suchar. Jak vidno, režisér si nakonec nechal říct.

Slzy tekly spontánně

Filmaři potřebovali, aby studenti měli při profesorově proslovu slzy v očích. Během natáčení jim proto pustili čs. hymnu a díky tomu se podařilo tuto působivou scénu natočit hned napoprvé. Mimochodem, film, který v kinech viděly dva miliony diváků, je dodnes považován za nejlepší čs. válečný snímek.

Filmové lokace

Točilo se převážně v Pardubicích a v Hradci Králové, ale poprava studentů se natáčela na dvoře dnes již neexistujících kasáren na pražském náměstí Republiky. Schůzka Jany (Jana Brejchová) a Vlastíka (Ivan Mistrík) se odehrála u rybníka v průhonickém parku.

Krejčíkovo mistrovské dílo si můžete připomenout v sobotu 14. března od 20 hodin na ČT2. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků