Josef Kemr

Josef Kemr Profimedia.cz

Děda Komárek (✝72) z filmu Na samotě u lesa byl pěkný tajnůstkář. O jeho nemanželském synovi neměl nikdo ani tušení

Je tomu právě 25 let, co nás opustil jeden z nejoblíbenějších českých herců – Josef Kemr podlehl 15. ledna 1995 rakovině žaludku. Během kariéry si u publika získal mimořádné sympatie, ale minulý režim ho dvakrát nemusel, mimo jiné i proto, že to byl silně věřící člověk. A tak mu soudruzi házeli klacky pod nohy.

Je například dobře známo, že nesouhlasili s tím, aby ho Jiří Menzel (✝82) obsadil do role dědy Komárka v komedii Na samotě u lesa (1976). Režisér si ho ale prosadil.

Stranickým funkcionářům vysvětlil, že tato postava musí umět posekat trávu kosou a hrát na violu, což oboje umí jenom Kemr. A pokud vědí o někom jiném, ať mu ho tedy pošlou. Samozřejmě nevěděli, a tak máme Josefa Kemra už navždy spojeného s dědou Komárkem i s jeho legendární větou: „A chčije, a chčije…“

Zásadový katolík

Josef Kemr byl zásadový člověk se složitou povahou a nebál se říkat pravdu. Přestože u komunistů nebyl v oblibě, paradoxně mu měl být udělen titul zasloužilý umělec. „Poctu“ Kemr vyřešil po svém.

Poslal na adresu ÚV KSČ na svou dobu mimořádně odvážný dopis, ve kterém stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“ Herec také v roce 1986 promluvil na pohřbu básníka Jaroslava Seiferta. Svou řeč zakončil slovy: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám“, čímž si přilil další olej do ohně.

Geniální samouk

Narodil se 20. června 1922 do rodiny švadleny a ševce a žádnou uměleckou školu nevystudoval, protože otec si to nepřál. Šel na obchodní akademii a po maturitě vystřídal několik povolání, živil se mj. i jako číšník. Nakonec utekl ke kočovné společnosti a postupně se prosadil mezi profíky. A v roce 1965 se stal členem činohry Národního divadla.

Ve filmu hrál Kemr už od 30. let, mj. ve veselohrách Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Později se objevil po boku Jaroslava Marvana (✝72) ve filmech Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955).

Nezapomenutelný je (kromě mnoha dalších rolí) například jeho vesnický všeuměl Bohouš Císař ze seriálu Chalupáři (1975) či zmatkář Plha z komedie Marečku, podejte mi pero! (1976). Z vážných rolí pak připomeňme jeho písaře Ignáce v Kladivu na čarodějnice (1970).

Komplikovaná osobnost

O hercově soukromí se toho moc nevědělo, dost úzkostlivě si je střežil. Jeho manželkou byla herečka Eva Foustková (✝66), která zemřela v roce 1977. Děti spolu neměli, ale vychovávali spolu jejího syna Jiřího, kterého měla z předchozího vztahu.

Po její smrti se Kemr sblížil s o dvacet let mladší asistentkou režie Marikou Skopalovou. Neoženil se s ní, ale na důkaz lásky si vyměnili prstýnky. A někdy tou dobou skončilo i jeho letité přátelství s kolegou Rudolfem Hrušínským (✝73). Hrušínský Mariku jednou z legrace poplácal po zadečku a Kemr se svou velmi složitou povahou mu to do konce života neodpustil a nepromluvil s ním už ani slovo.

„Nikdo se v něm pořádně nevyznal. Jediné, co je jisté, je, že miloval hudbu, kočky a jeviště,“ řekla o něm kolegyně Luba Skořepová (✝93). I ji proto zcela jistě překvapilo, když se v 90. letech objevily informace, že Kemr je otcem nemanželského syna Vladimíra.

Že by se právě on se svou neochvějnou vírou v Boha dopustil manželské nevěry? Těžko říct - každopádně Vladimír jakoby herci z oka vypadl. Inu, každý máme svá tajemství… 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků