Václav Lohniský

Václav Lohniský Foto: ČTK/Kuděla Jan

Byl to mistr mimiky a gest. Pro legendárního „Hujera“ si smrt přišla přímo na plac

Charakterizoval ho pronikavý pohled a démonický úsměv, byl to mistr mimiky a gest, který hrál výborně podlézavé šplhouny i nejrůznější padouchy. Stejně tak ale Václav Lohniský (5. 11. 1920 – 18. 2. 1980) dokázal do svých postav vnést humor, a proto ho diváci neměli zaškatulkovaného jako typického neoblíbeného záporáka a naopak si jeho kreace oblíbili.

Stačí připomenout jeho Smrťáka z pohádky Dařbuján a Pandrhola (1959), démonického kněze z historického dramatu Kladivo na čarodějnice (1970), zoufajícího si docenta Chocholouška z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) či úlisného Hujera, který se v komedii Marečku, podejte mi pero! (1976) snaží uplácet „švestičkami ze své zahrádky“.

Během své kariéry vytvořil Lohniský úctyhodných 129 postav. Je přitom kuriózní, že jen jedna z nich byla hlavní, a to ve slovenském psychologickém snímku 322 (1969), kde ztvárnil kuchaře Lauka, konfrontovaného s hrozbou smrti.

Jak poslat Hujera pryč

Ve filmu Marečku, podejte mi pero! zazní dnes již legendární věta: „Hujer, metelesku blesku“ – údajný překlad českého „Hujere, jděte si po svejch“ do rumunštiny. Jde samozřejmě o nadsázku, která vtipně spojila český slovní základ s častou rumunskou koncovkou –escu. Ve skutečnosti by Rumuni v tomto případě řekli: „Hujer, vezi-ți de treaba ta“.

Nezapomenutelná role Hujera ve filmu Marečku, podejte mi pero!

Žádaný režisér

Možná vás to překvapí, ale Václav Lohniský byl také znamenitým režisérem -  byl to právě on, kdo v roce 1959 režíroval úplně první představení Člověk z půdy z dílny právě vzniklého divadla Semafor. Už rok předtím se stal uměleckých šéfem a ředitelem Divadla S. K. Neumanna (dnes Pod Palmovkou) a během své režisérské kariéry zde uvedl řadu skvělých inscenací. Ostatně, jeho mimořádných kvalit si všimli i v zahraničí, kam ho často zvali.

Dcera se potatila

Od roku 1945 byl Lohniský ženatý s kolegyní Zorou Jirákovou (†84), se kterou měl dceru Michaelu (73), jež se také vydala v rodičovských stopách. Manželství se po několika letech rozpadlo a Lohniský se později přestěhoval z Plzně do Prahy a našel si novou partnerku.

Milované a osudné lyže

Václav Lohniský byl velký dříč a z pracovního tempa neubíral, ačkoliv prodělal tři infarkty. Nějakou dobu sice zkoušel žít zdravěji a méně pít, ale taky říkával: „Vím, že umřu. Ale to mám být do té doby jen smutný?“

Když v roce 1980 dostal od režisérky Věry Plívové–Šimkové (85) nabídku, aby si v jejím filmu Krakonoš a lyžníci zahrál finančního strážníka, který po kopcích honí pašeráky, měl velkou radost. Byl totiž skvělý lyžař. Své dceři Michaele se den před natáčením svěřil, že konečně bude dělat něco, co opravdu umí – lyžovat.

Poslední záběr

V jedné scéně měl sjet na lyžích do údolí. Režisérka mu navrhla, že ho nahradí dublér z horské služby, ale Lohniský trval na tom, že vše natočí sám. Vydal se s lyžemi do kopce, ale v cíli ho postihl čtvrtý infarkt, kterému bohužel podlehl. Smrt si tak pro něj přišla přímo na plac… 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků