Ladislav Pešek

Ladislav Pešek Foto: ČTK/Khol Pavel

Průšvihář Čuřil z filmu Škola základ života: Miloval jinou, ale vzal si bláznivou fanynku, která mu hrozila sebevraždou

„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá…“ Septimán Čuřil recituje monotónně báseň Adolfa Heyduka, čímž dohání k šílenství profesora češtiny Kolíska.

Ano, připomínáme slavnou scénu z filmu Škola základ života (1938), kde v roli propadlíka Čuřila zářil Ladislav Pešek. Zoufalého češtináře ztvárnil Jaroslav Marvan (✝72), který byl mimochodem o pouhé čtyři roky starší než jeho rebelující student.

Postavu třídního šaška si Pešek střihl i o rok později v komedii Cesta do hlubin študákovy duše – tentokrát se ale jmenoval Kulík. Herec později přiznal, že v reálném životě měl s Čuřilem i s Kulíkem hodně společného. Také rád prováděl rošťárny a jednou prý svého profesora rozčílil natolik, že od něj dostal facku.

Mohl z něj být fotbalista

Lála nebo Pešura, jak mu říkali kolegové, se narodil 4. října 1906 v Brně jako Ladislav Pech. Ke kumštu měl blízko už od dětství. Herectví se totiž věnovali jeho prarodiče, rodiče i starší sestra.

Proto také později přijal matčino dívčí příjmení Pešek, aby si ho v divadle nepletli s otcem. Zajímavé je, že zrovna jeho rodiče nechtěli, aby se vydal v jejich stopách a přihlásili ho na reálku.

On sám původně o herectví ani nestál – snil o dráze fotbalisty, ale rodinné geny začaly postupně převažovat, a tak nakonec vystudoval brněnskou Státní konzervatoř.

Zářil v každé roli

V pouhých 23 letech získal angažmá v pražském Národním divadle, kde účinkoval téměř půl století. Jeho popularita nabrala ale na obrátkách, když začal hrát ve filmech. Měl velké osobní kouzlo, vždy byl galantní a zdvořilý, zkrátka pravý prvorepublikový gentleman.

Přitom hrával většinou lidi z nižších společenských vrstev. Ale ať už ztvárňoval postavy prostých lidí, rošťáckých studentů nebo později stařečků, vždy působil velmi jemně. Do rolí starců vkládal navíc mladistvou jiskru.

„Myslím, že si člověk musí podržet mládí do smrti, když chce dávat lidem radost a silný zážitek. Snažil jsem se, aby byl kus mládí ve všech postavách, které jsem hrál, i když už stály nad hrobem,“ prohlásil jednou Pešek, který koncem 50. let začal spolupracovat i s Československou televizí, a hrál až do poslední chvíle.

K oltáři ho dostala vyděračka

Herecká kariéra mu přinesla spoustu obdivovatelek, po představení na něj vždy čekávalo hned několik dívek. Jedna neodbytná, která se v dopisech podepisovala Divá Bára, ho pronásledovala dlouhou dobu. Dokonce se kvůli němu i přiotrávila prášky na spaní.

Pešek, který tehdy miloval kolegyni Jiřinu Štěpničkovou (✝73), se kvůli „Divé Báře“ ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Psychicky nemocná žena ho totiž vydírala a vyhrožovala sebevraždou, takže nakonec podlehl nátlaku její rodiny a oženil se s ní.

Po nějaké době si jeho manželka našla jiný „objekt zájmu“ a Pešek se mohl konečně rozvést. Na obnovení vztahu s osudovou láskou Štěpničkovou bylo ale už pozdě.

Velký herecký vzor

Herec se po několika letech oženil podruhé – tentokrát z vlastní vůle - a stal se šťastným otcem dcery Zuzany. Přestože na konci 70. let vážně onemocněl, dál kolem sebe rozdával radost a energii. Zemřel 13. července 1986. Kolega Josef Bláha (✝70) se později svěřil, že právě Ladislav Pešek byl jeho největším hereckým vzorem. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků