4 Magické vlivy hudebního vzdělání

Občas se zdá, že všechno to nepříjemné vrzání, falešné tóny s přehmaty nemají smysl. Opak je pravdou. Mocná hudba nás provází celý život, chtě nechtě, má na nás zásadní vliv. Hodiny cvičení na nástroj hráče rozvíjejí v mnoha oblastech. Proto je dobře, že hudba dnes není pouze luxusní volnočasová aktivita, nýbrž součást celistvého vzdělání, které má na náš vývoj blahý vliv.

Dnes pouze zřídka natrefíme na absolutní ticho. Kulturních události, společenské oslavy a rituály, obchodních domy a reklamy se bez hudby neobejdou. Od prvních chvil našeho života nás doprovází rytmus matčina srdce. Díky tomu nás jakýkoliv rytmus stimuluje a pokud je pravidelný, tak zejména uklidňuje. Již v útlém věku děti intuitivně vytvářejí rytmus nejrůznějším náčiním a tančí. Díky hře na nástroj se rozvíjí koordinace těla a motorické schopnosti se cvičením znatelně zlepšují. Pokročilejší hudebníci mají perfektní jemnější motoriku, a proto jim nedělají problém preciznější manuální práce.

Díky dnešní rychlé době plné technologií lidem klesá schopnost koncentrace a pozornosti, protože jsme přesyceni množstvím informací a vjemů, které přicházejí stejně rychle, jako odcházejí. Hra na nástroj ale vyžaduje soustředění po delší dobu, zpočátku na velmi jednoduché činnosti až po velmi složité, a to za plné koncentrace. Díky přirozené zvídavosti dětí se tyto dovednosti učí nevědomky a osvojují si je. Při hře na nástroj se zapojuje pravá i levá mozková hemisféra, což zlepšuje schopnost učení a zapamatování si získaných informací (porozumění textu, psaní, matematika atd.). Jeden z nejkomplexnějších nástrojů, na kterém se nejlépe demonstruje hudební teorie a zákonitosti, je piano. Díky 88klapkové mechanice žák v reálném čase vidí všechny tóny a vzdálenosti mezi nimi.

„Výjimečnost hudby tkví v kontrastu čisté emocionality s matematickými poměry, které určují tóny, barvy, tóniny, harmonie, akordy i formy,“ říká Hegel. Hudba není předobraz přírody, například jako socha. Abychom s hudbou uměli pracovat, nestačí nám uši nebo paměť. Abychom hudbu mohli pochopit, čerpat z ní – potřebujeme představivost. Ta je vázána na konkrétní představy a je odrazovým můstkem pro fantazii, v prostoru neskutečna a nekonečna. Poslech hudby tyto vlastnosti podněcuje, ne tak ale, jako hra na nástroj. Ta totiž po hráči vyžaduje, aby nejdříve „slyšel a viděl“ výsledný tón, harmonii, barvu atd., ve své mysli. Až poté bude schopen předobraz zahrát s dostatečným citovým zabarvením. Bez této schopnosti by byla hudba pouze slet tónu, harmonií, melodií a rytmu, pouze zvuk.

Doktorka Frances Rauscherová, Gordon Shaw a Katherine Kyová během výzkumu zjistili, že 10 minut poslechu Mozartovy sonáty zlepšuje prostorovou inteligenci. Díky té dokážeme myslet ve třech dimenzích, tzn. myslet v obrazech a manipulovat mentálně s objekty. Zlepšení této schopnosti se projevuje dočasně. U vysokoškoláků se zlepšení projevilo na 15 minut, u dětí minimálně o 24 hodin. Velmi zpopularizovaná stejnojmenná teorie říká, že poslech Mozartovy hudby zvyšuje inteligenci obecně, tu však mnoho vědců zpochybňuje. Zatímco mnoho vědců pochybuje o dopadu pasivního poslechu hudby na člověka, nikdo nezpochybňuje její přínosy pro aktivní hráče. Zjistěte více v Hudební škole Yamaha v centru Plzně.