Eva Pilarová v roce 1967

Eva Pilarová v roce 1967 Foto: A. Šmotlák/Profimedia

Česká pěvecká legenda, která prodělala rakovinu a lékaři jí dávali necelé dva roky života, slaví osmdesátiny

Trojnásobná vítězka čtenářské ankety Zlatý slavík slaví 9. srpna osmdesátiny. „Pokládám ji za naši první jazzovou zpěvačku,“ řekl o Evě Pilarové v roce 1968 spisovatel Josef Škvorecký, který pro ni také vymyslel přezdívku Eva FitzPilarová (podle Elly Fitzgeraldové). Fenomenální zpěvačce vysekl velkou poklonu i sám Louis Armstrong, když v roce 1965 navštívil Prahu.

Talent poznala už porodní bába

Když se Evy Pilarové v České televizi zeptali, kdy se vlastně projevilo její hudební nadání, odpověděla, že hned po porodu. „První tón křiku novorozenců je jednočárkované ,a´. Moje áčko bylo tak silné, že už porodní bába konstatovala: To bude zpěvačka!“ řekla Eva Pilarová a přidala i kuriózní historku ze svého dětství: „Když maminka odcházela ke kadeřnici, sedávala jsem v okně a zpívala podivnou směs národních písní, které jsem prošpikovala lahůdkami typu Sonny Boy či Neodcházej, když víš, jak pláču. Pak mě ale práskla sousedka. Tím moje veřejné produkce skončily.“

Slavná semaforská éra

Zpěvačka disponuje sopránem s rozsahem tří oktáv, což jí od mládí umožňovalo zpívat i klasiku. Studovala na JAMU v rodném Brně a na počátku šedesátých let minulého století začala vystupovat v pražském divadle Semafor. Na jeho pódiu se stala okamžitě velkou hvězdou a její hity, mj. Kočka není pes či Sup a žluva, záhy zlidověly. Velmi oblíbené byly také duety Ach, ta láska nebeská nebo Tam za vodou v rákosí, které nazpívala s Waldemarem Matuškou (†76). Přestože patřila k velkým oporám divadla, Jiří Šlitr (†45) si z ní občas utahoval a říkal jí, že ji stejně vzali hlavně proto, že má hezké nohy.

Uměle vytvořená aféra

V roce 1964 si zahrála v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů a také v něm vystřihla nádherný duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd, tentokrát s Karlem Gottem (80). Mimochodem, právě tento film významně zasáhl jak do osudu Pilarové, tak i jejích kolegů Matušky a Gotta. Nedlouho po jeho natočení o nich totiž začaly kolovat drsné pomluvy, že údajně močili z balkonu hotelu na sovětskou delegaci. Na základě této uměle vypuštěné fámy dostali všichni zákaz činnosti. Pilarová a Gott nesměli na rok do televize a nevysílal je ani rozhlas, Matuškovi přidali navíc ještě zákaz koncertování. Šlo o cílený útok komunistů, kterým vadila jejich mimořádná popularita, a snažili se je tímto způsobem zdiskreditovat.

Pravá renesanční osobnost

Zpěvačka s neoddiskutovatelně jedním z nejlepších hlasů měla štěstí na hity - připomeňme například Já do hry dávám víc, Rodeo, Sekáči jdou či Swing, to mě baví a Montiho čardáš v jejím nezapomenutelném podání – a právem patří k našim pěveckým legendám. „Pilarka“ se prosadila také jako skvělá fotografka, a navíc i kuchařka. Vydala už pět knih se svými recepty.

Do třetice všeho dobrého

Na chlapy štěstí moc neměla. Její první muž, hudebník Milan Pilar (†39), emigroval v roce 1962, když byly jejich synu Milanovi (57) pouhé tři měsíce. Zpěvačku, která zůstala na výchovu sama, manželův útěk neranil jen lidsky, ale měl dopad i na její práci. Okamžitě jí totiž sebrali pas a ona nemohla vycestovat na domluvené turné po USA. Emigroval i její druhý manžel, zpěvák Jaromír Mayer (76). Štěstí našla až po boku tanečníka Jana Kolomazníka (67), za kterého se provdala v roce 1984. Manžel jí byl také velkou oporou, když před časem prodělala rakovinu a lékaři jí dávali jen necelé dva roky života. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků