Marie Rosůlková

Marie Rosůlková Foto: Václav Jirsa, Právo

Potrhlá babička z Takové normální rodinky: Většinu života prožila s knězem a nesnášela oslovení soudružko

Babička z Takové normální rodinky Marie Rosůlková (✝91) prožila většinu života po boku kněze. Když se této milé herečky v jejím pozdějším věku lidé ptali, jak se jí daří, odpovídala jim s úsměvem: „Špatně, ale dobře to snáším.“

Také o svém věku měla Meryčka, jak ji láskyplně nazývali kolegové, vždycky jasno. „Je mi devětatřicet,“ odpovídala, když přišel na přetřes její věk.

Žila na Vyšehradě

Tehdy prý slavila své narozeniny naposledy a pak už to podle ní nemělo cenu. Nicméně dodávala, že na vlastní oči viděla, jak Horymír skáče na Šemíkovi z Vyšehradské skály. Z domu, kde bydlela, koukala totiž přímo na Vyšehrad, a tak to prý měla z první ruky.

Přestože Marie Rosůlková byla v mládí nesmírně pohledná, v první polovině života se věnovala hlavně divadlu. Na to, aby se prosadila v konkurenci prvorepublikových hvězd i na stříbrném plátně, neměla totiž dostatečně ostré lokty.

Od přepážky k divadlu

Od dětství se chtěla stát herečkou, ale finanční situace rodiny jí studium na konzervatoři neumožnila. Rodiče totiž podporovali jejího o rok staršího bratra Jana, který už v Praze studoval architekturu.

Marie šla proto na dvouletou obchodní akademii a po ní nastoupila k přepážce do banky. Nakonec ale stejně utekla k divadlu. Vystřídala několik scén a v roce 1950 zakotvila v Městských divadlech pražských, kde působila až do svého odchodu do důchodu v 81 letech. Ani poté ale hraní nepověsila na hřebík.

Azyl našla u bratra

Její milostný život byl poměrně skromný. Vdala se sice už v roce 1924 za kolegu Jarmila Škrdlanta, ale když jí nabídli divadelní angažmá v jiném městě, než v jakém působil její manžel, neváhala ani minutu a dala přednost divadlu.

Ve 30. letech se nastěhovala na nábřeží pod Vyšehrad ke svému bratrovi, který mezitím sekl s architekturou, a stal se knězem. Žili spolu víc než půlstoletí a náramně si rozuměli. Jan měl pochopení pro Meryččin společenský život a toleroval, že se u něj doma střídaly návštěvy jako na běžícím pásu.

Jeho sestra prožila ještě jednu velkou lásku – za války se zamilovala do letce, který bojoval v Anglii. Bohužel byl ženatý, a tak se po čase rozešli.

Hermanová tentokrát ostrouhala

Na počátku 60. let si hereččina talentu všimla Čs. televize, která jí nabídla velké množství příležitostí. Rosůlková byla ideální představitelkou starších dam, které s noblesou a humorem rozdávají životní moudrost.

Tento typ herečku proslavil a vynesl jí řadu krásných rolí v mnoha TV inscenacích a seriálech. Určitě si ji vybavíte jako krásně potrhlou babičku z Takové normální rodinky (1971) – autorku detektivek, které jí nikdy nikdo nevydal.

Možná to nevíte, ale právě tuhle babičku, která se baví vymýšlením různých způsobů vražd, měla původně hrát Ljuba Hermanová (✝83). Jenže ta už jí v roce 1931 vyfoukla roli ve filmu W + W Pudr a benzín, a tak bylo jen spravedlivé, že tentokrát dostala přednost Meryčka.

Ačkoliv jí v době natáčení bylo už sedmdesát let, působila moderním a nekonvenčním dojmem. A taková byla i ve svém životě.

Nejsem žádná soudružka!

Nikdy si například nezvykla na společenská pravidla, která se u nás zavedla za socialismu. Když v 50. letech v divadle nařídili, že se všichni musí oslovovat „soudruzi a soudružky“, ignorovala to. Poté, co na ni inspicient zavolal: „Soudružko Rosůlková, na scénu!“, nic se nedělo. Nakonec to vzdal a prosil: „Milostpaní, pojďte!“ A na toto oslovení už slyšela. 

Sabina Lojdová , Super.cz


Časová osa článků