Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková (zleva) ve filmu Světáci (1969)

Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková (zleva) ve filmu Světáci (1969) Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Tohle jste o Světácích nevěděli: Jak vznikala postelová scéna Menšíka s Bohdalovou a co bylo z filmu vystřiženo?

Režisér Zdeněk Podskalský (†70) vybral do svého filmu Světáci (1969) taková esa, že se mu podařilo natočit herecký koncert bez jediného hluchého místa.

Před kamerou se sešla největší herecká esa
Když se tři fasádníci od Velhartic rozhodnou, že se stanou lvy salonů a okouzlí velkoměstské dámy duchaplnou konverzací, začnou se dít věci. Role pánů Prouzy, Skopce a Petrtýla, kteří se „vrhnou do saka a s gustem čmeláka jdou mlsat svět“, svěřil režisér Vlastimilu Brodskému (✝81), Jiřímu Sovákovi (†79) a Janu Libíčkovi (†42).

Postavy povětrných ženštin Božky, Marcely a Zuzanky, které se měly za účelem jejich okradení změnit na jednu noc v intelektuálky, ztvárnily nezapomenutelně Jiřina Bohdalová (87), Jiřina Jirásková (✝81) a Iva Janžurová (77). Děj snímku, který vrcholí legendární konverzační scénou v Diplomat baru, je notoricky známý. Možná ale neznáte některé okolnosti, které jeho vznik provázely.

Řada kultovních hlášek vznikla díky improvizaci
Podskalský začal film natáčet krátce po srpnové invazi v roce 1968. Kvůli tomu byla nálada na place zpočátku na bodu mrazu. Aby se hercům trochu rozproudila krev, dostali prostor k improvizaci. Jejím dílem tak byla například konverzace mezi Ivou Janžurovou a Jiřinou Bohdalovou v nesmrtelné sedací scéně: „Sedni si…” „Já sedim…” „Vona sedí…” „Ty sedíš?” „My taky sedíme…” Nepřekonatelným improvizátorem byl ale hlavně Vladimír Menšík. Například když prchal oknem po lešení, vypustil z úst spontánně: „Hele, Božka, že je támhleto muzeum?“ I tato věta, která nebyla ve scénáři, ve filmu zůstala.

Neřízená střela Menšík
S Vladimírem Menšíkem to bylo vůbec veselé natáčení. Postelovou scénu s Jiřinou Bohdalovou točil potřetí a pokaždé měl při ní takové průpovídky, že by cenzurou určitě neprošly. Naštvaná Bohdalka mu pak řekla, ať už se zklidní a jede podle scénáře, takže Menšík jí napočtvrté vyhověl. Jenže Podskalský najednou zavolal: „Stop!“ Na dotaz Bohdalové, proč to zastavuje, když tentokrát už to bylo správně, jí řekl, že pokud jí nevadí, že jí koukají obě „kozy“, tak to ve filmu nechá. Jiřině Šejbalové lezl zase Menšík zpočátku na nervy kvůli svému svéráznému humoru. Nakonec si ho ale oblíbila.

Na scénáři se podílel i Jiří Sovák
Původní scénář se hercům moc nelíbil, a tak ho režisér během jediného dne společně s Jiřím Sovákem upravil. Sovák sice jako spoluscenárista v titulcích uveden nebyl, ale od produkčního Josefa Ouzkého dostal za spolupráci 9000 Kčs.

Nový si nechtěl kazit dobré jméno
Se scénářem byl zpočátku nespokojený i Oldřich Nový, který chtěl svou roli emeritního profesora společenské výchovy dokonce odmítnout. Režisér se ho marně snažil přesvědčit, že mu ji ušili přímo na míru. Noblesní herec si ale nechtěl na stará kolena kazit dobré jméno.

Na natáčení kývl, až když dostal upravenou verzi. Právě jeho postava byla velkým trnem v oku dramaturgům z Barrandova. Když Nový v jedné scéně zmínil, že mnozí jeho bývalí klienti již znalost etikety nepotřebují, protože mají k dispozici jen ešus a lžíci, film málem zakázali. Barrandovští měli problém i s dialogem, který vedl Jiří Sovák s Vlastimilem Brodským: „To bych rád věděl, proč by si v týhle republice nemoh' čistě umytej a oholenej fasádník zatancovat s intelektuálkou.” -- „Jo, to by moh', ale musí se umět u toho chovat tak, aby ona to nemusela pokládat za socialistickej závazek.”

Některé scény se ve filmu neobjevily
Jak známo, při nacvičování správného stolování u emeritního profesora zapálili hlavní hrdinové ubrus. Jiří Sovák v roli Tondy Skopce na oheň nejdřív zareagoval slovy: „Pane emeritní, s dovolením, já ten oheň uchčiju!“ Věta se ale do filmu nakonec nedostala. Byla natočena také scéna na plovárně, ale i ta skončila ve střižně. 

Jana Hofmanová , Super.cz


Časová osa článků