Tyhle dámy se nakonec neproslavily.

Tyhle dámy se nakonec neproslavily. Foto: Super.cz/archiv Jaromíra Farníka

Fotogenická tvář vždy nestačí: 5 krásek ze starých filmů, kterým se sen o velké slávě nesplnil

27. listopadu 2018 6:00

Ve třicátých letech u nás na hvězdném nebi zářilo společně tolik ženských filmových hvězd najednou jako v žádné z následujících dekád.

Pevné pozice v srdcích filmových fandů si vydobyly Adina Mandlová, Lída Baarová, Věra Ferbasová, Hana Vítová, Nataša Gollová, Jiřina Štěpničková, Zita Kabátová nebo Marie Glázrová.

Vedle těchto stálic vždy chvíli méně okázale svítily hvězdičky, kterým osud filmovou slávu zkrátka a dobře nepřál. Pojďte si je s námi připomenout.

Ela Šárková

Dívka blond kadeří a exotického zjevu se ve zvukovém filmu poprvé blýskla, když byl ještě v plenkách. Werich s Voskovcem si ji tenkrát vybrali jako partnerku do hlavní ženské role ve svém filmu Pudr a benzin (1931).

Postava tanečnice Marty tak trochu předznamenala naturel postav, které byly v následujících letech jejím údělem. Ve třicátých letech hrála nejčastěji tanečnice, zpěvačky, a modelky. Název filmů Zlaté ptáče (1932), Diagnosa X (1933) či Z bláta do louže (1934) napovídá, že šlo o filmy těch nejhorších kvalit.

Ve třicátých letech byla Šárková známou divadelní subretou. Hrála ve Švandově divadle, v Rokoku ale také v Novém divadle Oldřicha Nového. V pozdějších letech byly údělem této dámy bohužel většinou už jen bezejmenné epizodní roličky.

Míla Reymonová

Do povědomí širší veřejnosti se dostala už jako zázračné dítě hrající geniálně na housle. Když se po letech stala známou houslovou virtuoskou oplývající ženským půvabem, všimli si jí i režiséři a začali ji obsazovat většinou do rolí nesympatických vampů.

V nejednom filmu hrála i na housle. První velkou roli houslové virtuosky, která je zároveň také špiónkou, si zahrála ve filmu Vzdušné torpédo 48 (1936). V následujícím roce si větší role bezcharakterních svůdnic zahrála ve sladkobolných příbězích Krb bez ohně (1937) a Žena na rozcestí (1937).

V komedii Tři vejce do skla (1937) byla ovšem také partnerkou Vlasty Buriana. To byl její dvanáctý, poslední a také nejlepší film. Podle dostupných informací ještě před druhou světovou válkou emigrovala do Anglie.

Nancy Rubensová

Ani hezký obličej a atraktivní pseudonym téhle blondýnce nehynoucí filmovou slávu nezajistil. Tam, kde ten nahoře přidal na kráse, ubral na hereckém talentu. Přesto šla tahle žába svého času z filmu do filmu.

V šestatřicátém roce se ještě jako Lola Janečková přihlásila na výzvu ženského týdeníku Hvězda, který hledal hlavní představitelku pro film Světlo jeho očí (1936). Hlavní roli nakonec ulovila Zita Kabátová. Čekatelka na filmovou slávu vzala za vděk vedlejší rolí.

Ještě v témže roce dostala Nancy hlavní roli ve filmu Divoch (1936) po boku nejpopulárnějšího milovníka Rolfa Wanky. Následovaly filmy Srdce na kolejích (1937), Dědečkem proti své vůli (1939) nebo Bílá jachta ve Splitu (1939). Pak se z filmového plátna začala pomalu, ale jistě vytrácet.

Jiřina Sedláčková

Majitelka štíhlé postavy, dlouhých nohou a kouzelného úsměvu byla jednou z těch manekýn, na kterou se ve světě českého filmu alespoň na chvíli usmálo štěstí. Dívku, která se pravidelně objevovala na stránkách módních magazínů, do ateliéru poprvé přitáhl Karel Lamač, který ji obsadil do komedie Ducháček to zařídí (1938).

Když v následujících dvou letech potřebovali filmaři obsadit krásnou a někdy i trochu afektovanou dívku z lepších kruhů, volali Jiřině Sedláčkové. Výrazné role si zahrála ve filmech Ideál septimy (1938), Děvče z předměstí (1939) či Ženy u benzinu (1939).

Nezapomenutelná je jako Eliška Záhorská v komedii Eva tropí hlouposti (1939) po boku Oldřicha Nového. V dalších válečných letech se věnovala divadlu a po válce pověsila herectví na hřebík a pracovala v pohostinství.

Marta Fričová

Ani adoptivní dceři slavného režiséra Martina Friče ve filmových kruzích pšenka nekvetla. První dětské filmové úložky vytvořila ve filmech se svou slavnou mámou Suzanne Marwille, když jí bylo pět let.

Jako už dospělou dívku obdařenou mimořádnými půvaby ji bavil nejvíc tanec, ale štěstí zkusila i u filmu. Hlavní roli hrála po boku Raoula Schránila a Jana Pivce ve Slavínského komedii Poznej svého muže (1940) a pamatovat si ji můžete i z filmu Počestné paní pardubické (1944).

Ač jí chyběl herecký talent i přirozenost, zdokonalovala se na divadle. Po válce už se na plátně mihla jen ve třech epizodkách, vyučovala tanec a měla chovatelskou stanici kníračů. 

Jana Hofmanová , Super.cz


Časová osa článků