Zdenka Sulanová patřila v prvních válečných letech k nejpopulárnějším herečkám.

Zdenka Sulanová patřila v prvních válečných letech k nejpopulárnějším herečkám. Foto: Archiv Jaromíra Farníka

Zákaz hraní i smůla na chlapy: Hvězda, kterou o panenství připravil Rudolf Hrušínský, si na osud nestěžovala

Natočila sice jen pět filmů, díky třem z nich ale zůstala hvězdou až do dnešních dnů. Stejně jako většina ostatních hereček, které byly po válce symbolem zkažené buržoazní třídy, neměla ani ona ustláno na růžích. Nemohla hrát ani zpívat, zažila pád až na dno a příliš se jí nedařilo ani v osobním životě. Na svůj úděl si ale Zdenka Sulanová nikdy nestěžovala. Naopak. Na své životní kotrmelce vzpomínala s úsměvem.

Komediantkou od narození

Umělecké geny podědila malá Zdenka po svém tatínkovi Adolfu Hruškovi, který miloval divadlo a působil jako operní zpěvák a později také jako divadelní ředitel. Na divadelním jevišti stála malá Zdenička poprvé ve čtyřech letech. V deseti už hrála a zpívala s ochotníky. Ze žižkovského gymnázia, kde neměla právě nejlepší výsledky, vedly její kroky logicky na konzervatoř. Přijímačky tehdy zvládla i bez přípravy na výbornou. Otcova hrozba, že bude kloboučnicí, když u zkoušek neuspěje, se rázem rozplynula. Školu Zdenka Sulanová absolvovala pár měsíců po začátku druhé světové války v červnu 1939. V té době už byla ovšem veřejnosti známá z pláten kin jako utlačovaná dívka ze sirotčince Líza Irovská.

Lízin let do nebe

Poprvé se Zdenka Sulanová před kamerou objevila v maličké roličce filmu Děvče za výkladem (1937). Na sedmnáctiletou adeptku herectví zbylo několik hromadných scén ve výrobně umělých květin a jedna jediná věta. O pár měsíců později přišel na konzervatoř režisér Václav Binovec hledat představitelku hlavní role pro svůj nový film. Drobná Zdenka se nenalíčila a stoupla si automaticky do poslední řady. „Netušily jsme ale, že filmaři hledají představitelku dvanáctileté holčičky. Tak jsem to vyhrála,“ vzpomínala později Sulanová. Emocemi nabitý příběh o Líze vzbudil u publika neskutečný ohlas a stal se kasovním trhákem. Honorář Zdenky Sulanové za film Lízin let do nebe (1937) jako neznámé novicky byl tehdy pouhé dva tisíce. Rolf Wanka, který už byl v té době hvězdou první velikosti, dostal za své účinkování v témže snímku padesát tisíc. Za zmínku stojí také fakt, že právě v tomto filmu debutovali dva budoucí herečtí bardi Rudolf Hrušínský a Josef Kemr.

Hvězdou prvních válečných let

Režisér Binovec si na svoji hvězdičku vzpomněl s menší rolí ve filmu Bláhové děvče (1938), který u publika propadl. Pak už přišlo pokračování filmu o Líze, které si diváctvo takřka vynutilo. Hlavní hvězdou filmu Lízino štěstí (1939) byla opět Zdenka Sulanová. Tentokráte už ovšem nehrála otrhaného sirotka, nýbrž půvabnou mladou dámu. Popularitu sotva dvacetileté krásky, která si získala sympatie diváků, prokázala herecký talent a zpívala jako slavíček, využil Binovec hned v dalším roce. Film Madla zpívá Evropě (1940) hrál na národní notu a do kina na něj chodily zástupy nadšených diváků. Ze Zdenky byla opravdová hvězda oněch dní. Koncertovala, hostovala v Národním a chodilo se na ni do kina. Ironií osudu je, že její nejslavnější film byl zároveň filmem posledním. Nabídky na role ve filmech Pacientka doktora Hegla (1940) a Advokát chudých (1941) Sulanová odmítla a hrála raději v divadle. Film Bludná pouť, který se začal natáčet v roce 1944, zůstal nedokončen.

Návrhářkou i uklízečkou

S herectvím Zdenky Sulanové to šlo po druhé světové válce od desíti k pěti. Po květnové revoluci odmítla hrát údernici v montérkách a hned skončila na tapetě. Krátkou hereckou éru, která netrvala ani dva roky, zažila v Prešově, kam odešla se svým prvním manželem. Po únoru roku 1948 objížděla s dalšími herci estrády, kde zpívala operní árie i písničky ze svých filmů. Když jí i to zakázali, živila se přepisováním not. Po čase zakotvila v družstvu Moděva, kde kreslila módní návrhy. V šedesátých letech začala pracovat jako referentka ve Filmovém podniku a měla na starost kina na Václavském náměstí. Před kamerou se Zdenka Sulanová objevila už jen jednou. Televizní film Čtrnáctý v řadě (1975), kde hrála společně s dalšími populárními herci z filmů pro pamětníky, zapadl v televizním archivu. Zmařené herecké kariéry Sulanová ale nikdy nelitovala a nezatrpkla. „Vždycky jsem ráda pracovala. Všude a nestyděla jsem se za žádnou práci. Když jsem chtěla mít slušnou penzi, vzala jsem před důchodem k práci ještě úklid,“ vzpomínala po letech někdejší star v knize Aleše Cibulky Utajená hvězda.

Rudolf Hrušínský a ti druzí

Na muže neměla dle svých vlastních slov Zdenka nikdy velké štěstí. Při natáčení jí tvrdošíjně nadbíhal samotný Rolf Wanka. Tehdy herecká novicka ještě odolala. Když přišel zanedlouho mladičký Rudolf Hrušínský, podlehla. „Byli jsme ale naprosto rozdílné povahy a já bych prostě dále nemohla žít v tak submisivním postavení. Dokonce i můj úspěch nesl velmi těžce. Proto jsme se museli rozejít,“ vzpomínala na svého prvního chlapce.  Poprvé se Zdenka vdávala krátce po válce za Slováka z Prešova. Po dvou letech idyla skončila a s ní i manželství. Druhý svazek, v němž se herečce narodil jediný syn Aleš, vydržel sotva rok a půl. Zcela šťastná nebyla představitelka Madly ani s třetím manželem, který byl právníkem a neměl to po svém profesním pádu nikdy daleko do baru pro láhev ani pro políček. S třetím manželem ovšem Zdenka dožila. Když v roce 1979 ovdověla, už si nikdy partnera nehledala. V polovině osmdesátých let přesídlila z Prahy do jihočeské vesničky Cerhonice, kde žila až do konce života se svými psími miláčky. Dožila se čtyřiaosmdesáti let. 

Jana Hofmanová , Super.cz


Časová osa článků