Článek
Nový film Přes prsty, který z části už dotočil Petr Kolečko v hlavních rolích s Denisou Nesvačilovou a Petrou Hřebíčkovou, je o dvojici plážových volejbalistek. Je nasnadě, kde bral autor nejvíce inspirace. Opravdu slavné beachvolejbalistky u nás byly jenom dvě - Kiki a Maki, tedy Kristýna Hoidarová Kolocová a Markéta Nausch-Sluková.
Protože jsme polovinu rozpadlé dvojice, Kiki - tedy Kristýnu, měli možnost vyzpovídat, zajímalo nás, co si o tom vůbec myslí a zda měla tušení, že podobný snímek vzniká. "O tom nevím vůbec nic, nesleduji to a nedostalo se to ke mně. Viděla jsem jeden článek na internetu, ale ani jsem ho neotevřela, protože jsem to jen zahlídla a neměla jsem na to v danou chvíli čas," nebyla moc v obraze Kiki, kterou jsme zastihli na festivalu Life! v Brně, kam přijela jako host programu Sport Life! pro mládež 2018.
Na dobu, kdy oblíbené sportovkyně zazářily a pak rozešly, už Kiki vzpomínat nechce. "Upřímně, když se teď spolu o tom bavíme, tak mám pocit, že už je to opravdu hodně historický a fascinuje mne, že s tím lidi přicházejí teď. Říkám si, já už jsem to uzavřela jako kapitolu, jsem přesvědčená o tom, že Markéta je také úplně jinde a dál a jede si svůj život, každá fungujeme spokojeně ve svých světech a zaráží mne, že někdo jiný má ještě tendenci v tom rejpat. Ale zřejmě je málo témat na filmy, tak někdo potřeboval zajímavé téma a tohle ho oslovilo. Ale přijde mi to téměř absurdní," míní.
"Netuším, kde kdo bere jaké informace, a jestli je to založeno na těch věcech, co se odehrály před tři a půl rokem, tak hodně štěstí filmařům! Celkově mě spíše fascinuje ten motiv, to že potom herci odvedou dobrou práci nebo zahrajou to, co je jim přisouzeno, to budiž. Spíš jsem šokovaná samotnou myšlenkou, no hned večer si to načtu," slíbila.
A pak už se raději věnovala tématu, kvůli kterému účast na festivalu přijala. Jak dostat děti od mobilů a tabletů, aby se věnovaly třeba právě sportu. "Je to hodně těžké a vím, že se o to spousta lidí snaží a ne moc se to daří. Myslím si, že to opravdu vychází z výchovy úplně odmalička. Je to o rodičích a o nikom jiném," míní.
"Ve chvíli, kdy rodiče nemají na děti čas, dávají jim telefony proto, aby se jich zbavili a nevedou je ke sportu od úplně útlého věku, tak potom je těžké se s nimi popasovat když přijdou do školy nebo když je jim nějakých 10-12 let. Když sport v životě neviděly, nikdy je to nezajímalo a nenašly si k němu vztah, těžko se to pak do nich vtlouká," pokračovala.
"Je potřeba s dětmi minimálně vyjet na lyže, zajít na plavání a v parku nebo na zahradě si zahrát fotbal a takové ty základy, které jsme všichni měli. Sama děti nemám, ale myslím, že když jde rodič příkladem, a jde to dělat s dítětem, tak dítě moc nemá na výběr. Tak jako musí poslouchat, že si má uklidit, tak zrovna tak musí poslechnout jít dělat nějaký sport. Když se to pak stane jakýmsi rituálem nebo něčím, co se dělá alespoň o víkendech, tak věřím, že dítě si časem zvykne a začne mu to připadat normální," uzavřela.
