Ani jako dcera slavných rodičů Marta Fričová díru do světa filmu neudělala.

Ani jako dcera slavných rodičů Marta Fričová díru do světa filmu neudělala. Foto: Archiv Jaromíra Farníka

Baarové konkurovala krásou, Mandlové přebrala milence: Osud dcery Martina Friče ale veselý nebyl

17. září 2018 5:55

Fotogenickou tváří a fyzickými půvaby mohla před válkou a během protektorátu konkurovat největším krasavicím filmového plátna s Lídou Baarovou a Adinou Mandlovou v čele. Díky rodinnému zázemí a konexím ve světě filmu měla ty nejlepší předpoklady stát se po vzoru své slavné matky filmovou hvězdou. Martě Fričové však bohužel chyběl herecký talent.

Před kamerou poprvé v pěti letech

Marta se narodila v říjnu roku 1914 rodičům Gustavu Schullenbauerovi a herečce Suzanne Marwille, která byla ještě dávno před Anny Ondrákovou první velkou ženskou hvězdou českého němého filmu.

Manželství bylo v roce 1924 po deseti letech rozvedeno. Ještě před tím Martina slavná máma Suzanne udržovala velmi intenzivní vztah s režisérem a hercem Václavem Binovcem. Právě on z ní udělal ve dvacátých letech největší filmovou hvězdu. Po rozchodu s Binovcem skončila obletovaná hvězda v náručí dalšího známého režiséra Martina Friče.

Ten si Suzanne Marwille vzal v roce 1928 za svou ženu. Marta i její mladší sestra Eva přijaly otčímovo jméno. K filmu přičuchla malá Marta už jako pětileté dítko, kdy ve filmech své mámy hrála dětské úložky. Pod jménem Marta Marwille hrála nejčastěji dcery hlavní hrdinky, ale občas si střihla i role kluků.

Z tanečnice herečkou

Po filmové slávě začala Marta šilhat znovu už jako dospělá mladá žena. Do té doby byla posedlá hlavně tancem, který byl její největší láskou i koníčkem. Návrat na filmové plátno byl s tancem a rytmikou bytostně spojený.

Dvaadvacetiletá Marta se před kameru vrátila jako tanečnice ve Fričově krátkometrážním filmu Černobílá rapsodie (1936). Další filmové příležitosti dal Martě Fričův největší konkurent v boji o platícího diváka, režisér Vladimír Slavínský. Po menší úložce v komedii Žabec (1939) Martě svěřil hlavní roli v komedii Poznej svého muže (1940).

Na film se tehdy do kin chodilo stejně jako na jiné Slavínského komedie, Marta však navzdory své fotogenické tváři díru do filmové branže neudělala. Herecké ambice ji však neopustily a snažila se zdokonalovat na divadelních prknech. Hrála v Intimním divadle, Divadle Vlasty Buriana i Novém divadle Oldřicha Nového. Do konce války už se objevila pouze ve Fričově historické komedii Počestné paní pardubické (1944), kde byla zastíněna Jiřinou Štěpničkovou a Zitou Kabátovou.

Bohatého milence přebrala Mandlové

Lásku za války Marta nenašla v náruči žádného z filmových milovníků. Mířila, jak už to u krásných hereček v té době bývalo, mnohem výše. Z náruče luxusem a popularitou už notně zhýčkané Adiny Mandlové pro sebe Marta na jednom z filmových večírků odloudila boháče, o kterém mohla každá chudá holka snít.

Nebyl jim nikdo jiný než Joe Hartmann. Majitel několika cukrovarů a řady nemovitostí a pozemků po celé republice. Ten měl zvláštní slabost nejen pro herečky, ale obecně pro kumštýře a význačné osobnosti, jimiž se rád obklopoval.

Mezi jeho přátele patřil například Jan Masaryk. Bednami s cukrem zásoboval Hartmann známé herce a herečky nejen před válkou, ale podle svědectví Járy Kohouta i během protektorátu. Nutno ještě podotknout, že si právě v té době byly Mandlová s Fričovou dost podobné a nosily stejný účes i barvu vlasů.

Poválečná léta

Martě Fričové už v zestátněné kinematografii pšenka nekvetla. Zahrála si všehovšudy už jen tři malé štěky. Ten poslední v „tátově“ dramatu ze života alkoholiků s výmluvným názvem Dnes naposled (1958).

Martě bylo v době natáčení čtyřiačtyřicet a na plátně je v roli sekretářky mluvící plynně francouzsky vidět pouhé dvě minuty. I v této době se Marta stále věnovala tanci, který milovala a vyučovala jej. Také vedla chovnou stanici kníračů.

Matkou se nikdy nestala. Vzorně se starala o svého otčíma Martina Friče, jemuž se po srpnových událostech roku 1968 stal osudným alkohol. Marta až do své smrti bydlela ve funkcionalistické vile, kterou za své obří honoráře nechal ve třicátých letech Frič pro svou rodinu postavit.

Životním druhem Marty Fričové byl v poslední fázi jejího života jazykový lektor Jiří Snop. Žena, které byla do vínku dána neobvyklá krása, ale jen málo hereckého umu a štěstí, zemřela v roce 1993 ve věku osmasedmdesáti let. 

Jana Hofmanová , Super.cz


Časová osa článků