Těsně před válkou a v prvních válečných letech byl Strejka vyhledávaným filmovým komikem.

Těsně před válkou a v prvních válečných letech byl Strejka vyhledávaným filmovým komikem. Foto: Kniha Hvězdy stříbrného plátna

Měl raději muže? Soukromí herce, který podlehl rakovině a zemřel v zapomnění, je opředeno tajemstvím

29. dubna 2018 20:39

Jeho jméno vám dnes už možná nic neřekne, tvář si však vybavíte na první dobrou! Řeč je o herci R. A. Strejkovi, který byl v prvních válečných letech vyhledávaným hercem komediálních rolí. Jistě si vzpomenete na film Cesta do hlubin študákovy duše, kde Strejka nezapomenutelným způsobem zahrál studenta Peterku, který místo výuky hltá pod lavicí raději rodokapsy.

Málokdo tuší, že herec, který se vlastním jménem jmenoval Richard Antonín Strejček, se ke kumštu dostal už jako malý kluk přes balet. V patnácti letech byl Strejka na prknech Národního divadla dokonce prvním představitelem Louskáčka ve stejnojmenném Čajkovského baletu. V letech dospívání jej to však stále více táhlo k herectví. Ve třicátých letech už byl členem několika operetních a kabaretních scén a bylo jen otázkou času, kdy si jej všimne film.

Od prvních malých roliček se dostal k rolím větším a od roku 1938 byl několik let vyhledávaným představitelem mladých sympatických mužů ve veselohrách. Za všechny jmenujme Tondu Holouse z filmu Škola základ života (1938), Vaška z komedie Příklady táhnou (1939) nebo právě Tondu Peterku z Cesty do hlubin študákovy duše (1939).

Poválečné osudy Strejky nebyly právě veselé. V padesátých letech vystupoval na zájezdových estrádách a ve filmu na něj zbylo už jen pár štěků v angažovaných politických agitkách. Na čas našel uplatnění ještě v rozhlase.

„Když jsme točili Příklady táhnou a študácké filmy, byl velmi milý, s velkým smyslem pro humor. Ale pak už jsem se s ním moc neviděla a když jsme se někdy potkali, zdál se mi zatrpklý. Možná proto, že ho ve filmu už neobsazovali,“ vzpomínala na Strejku později Stella Májová.

O Strejkově soukromí se léta nevědělo vůbec nic. Teprve po letech bylo leccos odtajněno v knize Miroslava Graclíka Hvězdy stříbrného plátna - Osudy herců první republiky. „R. A. Strejka se nikdy neoženil, neměl žádné děti a svou homosexuální orientaci tajil, protože třeba za okupace by jej veřejné přiznání, že je gay, mohlo taky stát život. A ke stáru trochu zatrpkl, hlavně proto, že umělecký svět na něj dokonale zapomněl,“ píše se v knize.

V roce 1986 se Strejka ještě objevil v pořadu Ondřeje Suchého Kavárnička dříve narozených. „Pan Strejka se nakonec nechal přemluvit a pozvání přijal. Bylo to jeho vůbec poslední vystoupení na veřejnosti. Vzpomínám si, jak ovšem ten třídenní pobyt v Ostravě těžce snášel. Jeho sestra byla tehdy zrovna nemocná a on přemlouval režiséra Aloise Müllera, aby ho propustil co nejdřív zpátky domů, do Prahy. Pan režisér mu to přislíbil a Strejka mu v záchvatu vděčnosti políbil ruku,“ vzpomínal později v Pozitivních novinách Ondřej Suchý.

R. A. Strejka podlehl 2. září 1990 ve věku jednaosmdesáti let rakovině. Jeho ostatky dnes naleznete na pražském Vyšehradě ve společném hrobě, který spravuje nadace Život umělce. 

Jiří Nedvídek , Super.cz