Článek
Jeho přátelé od kumštu ve středu šokem oněměli: Jaroslav Šmíd (†47), jeden z nejpozitivnějších lidí v divadelním prostředí, totiž zemřel opravdu náhle, nečekaně a docela šokujícím způsobem. Přitom byl ve skvělé formě a měl spoustu plánů do budoucna. Jak na věčného optimistu vzpomíná režisér Doktora od jezera hrochů Zdeněk Troška (70)? A co bylo podle něj příčinou smrti herce?
„Když jsem se o jeho smrti dozvěděl, samozřejmě jsem si hned telefonoval se společnými přáteli. Prý to začalo chřipkou, kterou přechodil. Jak měl hodně práce, nechtěl ohrozit soubor a nasmlouvaná představení. Chřipku tedy nevyležel. Pak dostal silnější zápal plic, z kterého bohužel vyplynuly silnější komplikace, které vedly k tomu nejhoršímu. Je to strašné,“ řekl Super.cz Troška.
Šmíd, který ve filmu hrál hlavní roli lékaře Čeňka Dobeška, přitom miloval pohyb všeho druhu, a tak by se dalo čekat, že jeho sportem posilněné tělo zvládne víc než u netrénovaného člověka.
„Běhal, cvičil, chodil do posilovny. Měl pěknou figuru, díky tomu se mohl i ve filmu svléknout do půl těla. Dbal na sebe, vypadal skvěle a měl i parádní fyzičku. Proto to o to víc nechápu, že mu ublížila taková v podstatě na první pohled banální nemoc,“ diví se Troška.
Ten Šmída do filmu před sedmi lety obsadil okamžitě na návrh nakladatelů, kteří s nápadem na natočení snímku podle knihy Miroslava Švandrlíka přišli. A Jaroslava také sami coby svého kamaráda navrhli.
„Znal jsem ho už z divadel. Byl to na pohled roztomilý chlápek, trošičku ve výrazu nekňuba a nesamostatný kluk. Věděl jsem, že pro tu roli je jako dělaný a že ji zahraje skvěle. Okamžitě jsme se dohodli. Nedělal se žádný konkurz, rovnou jsme ho obsadili. A byla to trefa do černého. Typově na roli přesně seděl a zahrál to naprosto skvěle,“ vzpomíná rejža.
Kamarád mu bude chybět.
„Jarda byl sluníčko. Byl to velký kluk, který nikdy nikoho nezarmoutil. Všichni ho milovali. Na plac pokaždé přicházel s dobrou náladou, byl samá legrace. Nechtělo se mi jeho smrti vůbec věřit. Před třemi týdny jsme se potkali na Jiřího z Poděbrad, seděl s jednou paní venku před kavárnou. Pozdravili jsme se, bavili jsme se o životě. Říkal, že má hodně práce, že jezdí na zájezdy s divadlem. Byl opálený a plný energie, vypadal odpočatě. Ještě jsem mu říkal, že vůbec nestárne, že se od natáčení vůbec nezměnil. Nebyla tam ani stopa náznaku, že by tu brzy nebyl. Byl veselý, rozjásaný, v pohodě. A pak vám zavolají, že je po smrti. Neuvěřitelně smutné,“ dodal utrápeně Troška.
