Hlavní obsah
Článek

Na Karla Štědrého, který odešel minulý týden do pěveckého nebe, zavzpomínala už celá řada jeho kolegů a generačních souputníků. V posledních letech se Karel Štědrý ale patrně nejvíce pracovně setkával s nejmladším českým kapelníkem Petrem Sovičem (30). S jeho orchestrem Golden Big Band Prague Karel Štědrý také naposledy zpíval letos v dubnu na oslavě svých osmdesátin. Není tedy divu, že mu právě tahle partička muzikantů zahraje na poslední cestě.

Kdy jste se poprvé setkal s Karlem Štědrým?

Bylo to v roce 2012, kdy jsme plánovali společné koncerty, které by mapovaly nejslavnější skladby z šedesátých let minulého století. V našem seznámení také hrál roli výborný swingař a muzikálový herec Tomáš Savka. S ním jsem totiž připravoval koncertní program s názvem Karel Hála – král českého swingu, na kterém jsme společně s hosty Pavlínou Filipovskou, Yvettou Simonovou, Karlem Vágnerem a manželkou pana Hály zavzpomínali na největší hity této legendy. Karel měl často jako zpěvák a konferenciér Karla Hálu na starosti, a tak přidal i několik úsměvných historek k dobru.

O Karlu Štědrém mluvíte jako o příteli, tak kde nastal ten zlom?

Od roku 2012 do roku 2017 jsme spolu absolvovali celou řadu koncertů s mým orchestrem a vzhledem k tomu, že jsme spolu trávili mnoho času na cestách i v rámci příprav koncertů, přerostl náš vztah v přátelství. Tohoto přátelství si velice vážím, protože Karel byl velký milovník swingové muziky, českých textů a také filmů. Právě tato témata nás spojovala a byla předmětem našich častých rozhovorů. Karel byl věčný životní optimista a bavič, který nezkazil žádnou legraci, a tak celá řada společných projektů bavila nejen mě, ale i samotné muzikanty, ke kterým Karel choval velký respekt a úctu. Ostatně právě Karlově generaci je takové chování vlastní. Naprosto stejně se chovají také Eva Pilarová, Josef Zíma, Pavlína Filipovská, Yvetta Simonová či Karel Gott. Já těmto lidem říkám zlatá česká generace, protože tito zpěváci si s velkou kapelou rozumí a z jejich řemesla je cítit radost.

Už vám někdo řekl, že jste podobný Karlu Štědrému i vizuálně?

Ano, moje máma. Karel se tomu vždy smál. Párkrát jsem mu ukazoval fotky z dětství, kdy jsem nosil výraznější brýle.

Jak často jste se vídali?

Bylo to různé, každopádně jsme spolu rádi chodili na obědy na čínu do Hostivice u Prahy k Láďovi Suchému, a tam jsme si s oblibou dávali také polévku nazvanou Matuška, kterou prý opravdu kdysi měl rád sám zpěvák v dobách, kdy majitel vařil ještě v čínské restauraci ve Vodičkově ulici v Praze. Často jsme si také volali a plánovali.

Kdy vás Karel nejvíce pobavil a čím?

Těch historek je moře, ale nejraději jsem měl jeho odpověď na mnou položenou otázku týkající se nového termínu společného koncertu. To jsem se vždy zeptal: Karle, máš volno? A Karel se odmlčel a odvětil: Bohužel Peťulo, to mám volno. A následoval dlouhý smích.

Kdy jste spolu naposledy stáli na jednom jevišti?

Bylo to letos v dubnu, kdy slavil Karel své osmdesátiny. Společně s Petrem Salavou připravili dramaturgii koncertu a s Karlem jsem pak konzultoval jednotlivé písně. Karlovi gratulovala plejáda osobností. Byl to nezapomenutelný večer a děsně mě mrzí, že Karel odešel, protože nám odešel kolega, vzor a taky velký kamarád.

Byly někdy okamžiky, kdy vás Karel Štědrý dojal?

Karel byl moc milý a vzdělaný člověk a už fakt, že mě přijal mezi své přátele, pro mě znamenal mnoho. Vybavuji si vzpomínku, kdy jsme s Karlem seděli u něj doma. U kávy jsme si dávali dort, protože Karel zastával heslo, že ke kávě si musíme dát kukáve, tzn. něco sladkého. U toho jsme poslouchali hudbu a já jsem ho chtěl potěšit. Sehnal jsem archivní nahrávky z jeho začátků. Pustil jsem mu skladbu jeho bratra Ivana, který byl výborným muzikantem s názvem Utíkám vzpomínkám. Text k ní napsal Lubomír Černík a Karla na ni doprovodil legendární TOČR s Kamilem Hálou v čele. Když skladba začala, tak se Karel dojal a byl strašně rád, že takové nahrávky existují. To byla moc emotivní chvíle a pak si vybavím ještě jednu takovou, kdy mi Karel děkoval v dubnu po narozeninovém koncertě, a to jsme měli na krajíčku slzy oba.

Prý budete se svým orchestrem hrát na pohřbu Karla Štědrého?

Ano, byl jsem rodinou požádán, zda by můj orchestr nemohl doprovodit tento smuteční obřad a je to samozřejmost. Nezlobte se, ale více bych se k tomu vyjadřovat nechtěl, protože je to stále velice čerstvé a bolestivé nejen pro mě, ale hlavně pro pozůstalou rodinu a také pro všechny kolegy, kteří s ním spolupracovali opravdu mnoho let.

Reklama

Další články

Načítám