Má jen jednu ruku, přesto se nevzdává. Australanka boří mýty a hranice. Už dvakrát se stala mistryní světa v tanci u tyče

„Ve školách měly děti možnost vybrat si ostatní, aby se připojili k jejich týmům. Byla jsem vždycky vybíraná poslední,“ vzpomíná Deb. „Skutečně jsem se soustředila na své akademické schopnosti, ale uvnitř hlavy jsem se dostávala čím dál tím víc do pasti,“ vysvětluje.

K pole dance se dostala až po své dvacítce, kdy začala pracovat, a místo oběda polední přestávky trávila s kolegy v posilovně. Na cvičení se stala velmi rychle závislou. Seznámila se tam i se dvěma tanečníky z divadla, kterým jejich tanec s partnerkami strašně záviděla. Oni jí ale vyzvali, ať ho také zkusí. A rovnou ten u tyče.

Chvilka přesvědčování za tím sice byla, nakonec ale Deb do tanečního studia skutečně přišla. A i přesto, že tahle disciplína byla relativně nová a učitelé měli ruce obě, nevzdala se. Nakonec skončila i s prací, aby se fitness mohla věnovat na plný úvazek.

Dařilo se jí. Po vítezstvích ve všech místních soutěžích přišla v roce 2012 náhle výzva z Hongkongu, aby se zúčastnila mezinárodního šampionátu v kategorii osob se zdravotním postižením. „Nakonec jsem tam jela a vyhrála,“ říká. „Tehdy mi z toho zůstal úplně rozum stát. Bylo to uznání, o kterém jsem ani nesnila,“ vzpomíná.

V návaznosti na tento úspěch začaly chodit další a další pozvánky z celého světa. A Deb nyní cestuje a stále se rozvíjí. V roce 2015 si dokonce svůj triumfální úspěch na světovém šampionátu zopakovala. ■