Veronika Zelníčková s přítelem Tomášem Krejzou

Veronika Zelníčková s přítelem Tomášem Krejzou Foto: archiv V. Zelníčkové

Rozhovor: Hvězda Ordinace a Gymplu (22) přežila pokus o vraždu. Teď trpí nočními můrami a bojí se divných zvuků

2. srpna 2016 13:29
Veronika Zelníčková, herečka, která zazářila v Ordinaci v růžové zahradě i v Gymplu s (r)učením omezeným, se těžce vzpamatovává ze čtvrtečního brutálního útoku, kdy se ji znenadání snažil zavraždit její blízký spolupracovník. Ten skončil ve vazbě a hrozí mu 18 let vězení. Super.cz nyní prozradila, jak se snaží s následky napadení vypořádat a co je pro ni nyní nejtěžší. David Zápal, Super.cz

Veroniko, po brutálním útoku na vás, kdy vám zachránilo život kousnutí pachatele a útěk k sousedovi, jste už v domácím léčení. Jak se snažíte zabavit, abyste na událost pořád nemusela myslet?

Pořád mě někdo navštěvuje. Kamarádi, rodina. Chodí sem hodně dětí, ráda si s nimi hraju. Stále se snažím s někým být, abych nebyla sama a ten útok se mi nevracel. Všichni mi hrozně pomáhají. Partner pro mě dělá maximum, stará se o mě, nablízku mám i kamarádku z divadla, také spoustu přátel. Všem jsem hrozně moc vděčná.

Přesto se vám myšlenky na ten útok musejí vracet. Hlavně to, proč to udělal. Mám pravdu?

Ano. Nikdy jsme spolu neměli žádný konflikt. Jeli jsme místo do kavárny do zkušebny na kafe a pak se to zničehonic stalo. Pořád se mi to vrací, jak to nepochopení, proč to ten člověk udělal, tak i to napadení. Přes den, když jsem s rodinou, na to moc nemyslím. Když jdu ale spát, špatně se mi usíná, mám noční můry. Večery jsou pro mě nejhorší. Snažím se odreagovat, pouštíme si s přítelem třeba komedie, ale ty myšlenky se stejně vrací. Spousta věcí mi tu událost připomíná, vnímám i různé zvuky.

Určitě jste ráda, že váš přítel Tomáš pachateli neublížil, když ho místo policie po hodině a půl pátrání našel.

Padala silná slova, že mu něco udělá, ale slíbil mi, že se bude držet. Naštěstí u toho byla i kapela (Anacreon – pozn. red.). Kluci Tomáše drželi, když ho našel, aby neudělal žádnou kravinu. Nic by se tím nevyřešilo.

Říkal ten člověk něco předtím, než ho policie odvedla? Snažil se vysvětlit, proč vás napadl?

Co já vím, tak celou dobu mlčel.

Nemohl brát třeba drogy?

Tohle vážně nevím. Byli jsme spolu často, řekla bych, že skoro pořád. Nemyslím si, že by jel v drogách, ale nikdo nikomu do hlavy nevidí. Doteď to nechápu. V jeho hlavě patrně nějaký důvod byl. 

David Zápal , Super.cz