Dagmar Havlová

Dagmar Havlová Michaela Feuereislová

Rozhovor: Po šedesátce se Dagmar Havlová rozhodla být konečně sobecká: Čemu a proč je ochotná věnovat svůj čas?

8. dubna 2016 14:35
S Dagmar Havlovou jsme se tentokrát setkali u příležitosti autobiografické knihy muzikanta Michala Pavlíčka Země vzdálené. Poznala se s ním nejen díky zesnulému manželovi Václavu Havlovi. Sama prozradila, že uvažuje i o knize svých vlastních pamětí. Svěřila, na čem momentálně pracuje, a že by si kvůli vnučkám klidně zahrála i v dětském muzikálu. Kdyby se ale nerozhodla být konečně trochu sobecká. Saša Šeflová, Super.cz

Svěřila jste, že knihu Michala Pavlíčka jste křtila hlavně díky tomu, že jste ho více poznala díky manželovi. Setkali jste se i pracovně?

Baví mě jeho hudba, to, že inspiruje herce. Poznali jsme se díky mojí herecké práci, když jsem hrála kněžnu Raněvskou v Čechovově Višňovém sadu v režii Vladimíra Morávka. Udělal tak inspirativní hudbu, že jsem si vyžádala, aby ji hráli i při zkouškách, což udělal a opravdu mě to povzneslo někam výš, než bych asi normálně byla. Dělal i muziku pro Odcházení a Vašek měl tu hudbu strašně rád. Proto jsem Michala Pavlíčka poprosila i o hudbu na poslední rozloučení s manželem ve Strašnicích. Bylo to úplně nakonec, jen pro pár privátních lidí a bylo moc hezké, že se tam spojili s Michaelem Kocábem, se kterým byli rozhádaní.

Při křtu jste naznačila, že i vy byste mohla napsat paměti. Jak to je?

Moji přátelé říkají, že teď jsem na řadě já. Jestli jsem na řadě já, nevím. Ale bylo o mně vydáno a napsáno asi dvaatřicet knížek, vesměs od lidí, kteří mě znají buď povrchně, anebo vůbec. A já neznám ani je. Nečtu to, protože když do toho nahlédnu, zjistím, že už to bylo napsáno, řečeno anebo vycházejí z nějakých polopravd anebo jsou to kompiláty z rozhovorů. No, je možná na čase, ale zatím jsem tak strašně časově vytížená, že nevím, jestli si můžu dovolit tomu ten čas věnovat. Po té šedesátce si vážím každé minuty a chci ten čas věnovat vnučkám, divadlu, které mne baví, a také sobě. Snažím se a učím se být sobec, protože jsem se celý život o někoho starala. O dceru, o manžela, o maminku. Bylo to strašně vyčerpávající, cítila jsem se tak opotřebovaně, že jsem po smrti Vaška ani necítila důvod žít dál. Teď mám pocit, že bych měla čas věnovat sobě a hrozně si ho hlídám.

Vraťme se k potenciální knize, Říkala jste, že obdivujete, jak dokázal být Michal Pavlíček otevřený ohledně svého soukromí. Dokázala byste to také?

Myslím si, že ne.

Jak je to s vámi pracovně? Slyšeli jsme, že byste měla nastoupit i do rodinného muzikálu Alenka v kraji zázraků. Co je na tom pravdy?

Nebyl to jen tenhle, ale také Ať žijí duchové! Byla jsem oslovena a není vyloučené, že do toho nastoupím, ale někdy jindy. Teď jsem dostala obrovskou roli Kostelničky v Její pastorkyni. Je to těžká role, role hluboká, temná postava, na kterou se už dva měsíce připravuju. Na nic jiného by nebyl čas. Ale láká mě to, že to má být pro děti. Chtěla bych, protože mám vnučky a ony zaprvé milují Dádu Patrasovou, se kterou bychom se alternovaly, a pak si zpívají i písničky z Ať žijí duchové!. Pro ně jsem to vlastně chtěla udělat. Ale nakonec jsem se v rámci svého rozhodnutí býti sobcem rozhodla, že ne. Ale když už do toho v průběhu zkoušek nenaskočím, určitě se s vnučkami přijdeme podívat. 

Saša Šeflová , Super.cz

Zrušit