Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Herečka Barbora Hrzánová se sice objevuje spíš na divadelních prknech než v televizi, ale její role stojí za to. Upoutala jako školačka ve hře Hrdý Budžes, ale ani konverzační komedie, v níž hraje s manželem, hercem Radkem Holubem, s nímž oslaví 22. výročí, rozhodně nezklame. A ve svých 52 letech se nemusí stydět ani za své tělo v prádle.

Odkdy jste spolu s manželem na jevišti?

Poprvé to bylo v roce 1994 v Čechovově Rackovi v režii Petra Lébla v Divadle Na Zábradlí. Tam jsme spolu hráli pořád. My se tam vlastně seznámili. Pak to byla spousta představení v Divadle v Řeznické, potom jsme měli takovou pauzičku, ale myslím tím pracovní, kdy jsme každý hráli někde jinde, a vrátili jsme se k sobě v Divadle Na Jezerce v Petrolejových lampách a Ženitbě.

Setkáváme se po premiéře hry Začínáme končit v Divadle Kalich, kde jste se k sobě na jevišti opět vrátili, že?

To je pravda a je to hrozně fajn.

Prolíná se to pak nějak do vašeho osobního života, když jste třeba na jevišti rozhádaným párem?

Ne. My jsme jenom herci. Domů to netaháme. O divadle se samozřejmě bavíme, zvlášť když se pracuje a zkouší. Jsem sice líný člověk, ale když mne někdo k práci donutí, tak ji chci mít pořádnou a čistou. A Radek taky. Takže se pracuje i doma. Ale to je o práci, ne o našem soukromém vztahu.

Ve vaší poslední roli se na vás partner, jehož ztvárňuje váš muž, dívá jako na svoji „starou“ okoukanou ženu. Neměla jste někdy i ve skutečnosti stejný pocit?

To jsem neměla nikdy. Jsem šťastná žena.

Jak dlouho spolu vlastně jste, slavíte výročí?

Jsme spolu dvaadvacet let, brali jsme se před dvaceti lety v létě v západních Čechách. A každý rok si tam uděláme výlet, někdy jedeme na kolech, jindy pěšky. Dáme si tam sedmičku vína a zavzpomínáme i na lidi, kteří tam byli tehdy s námi a teď už nejsou. Je to hrozně pěkné, a to je taková naše oslava. Máme takové open air.

Jaký vlastně máte recept, aby vám vztah tak dlouho vydržel?

Máme se rádi. Určitě je v tom nějaká míra tolerance a všeho dalšího, co říká každý. Ale hlavní je mít se rádi.

Co vy a nějaké televizní projekty?

Radek točil Případy 1. oddělení. Ale já moc netočím. Jsem ten nejlepší odmítač rolí na světě. Mám veliký dar od pánaboha, že nemusím točit a uživím se divadlem. Vyhovuje mi to a na divadle mě to baví daleko víc, protože mě na divadle baví kontakt se živými lidmi. Do toho skla se mi hraje hrozně špatně.

V představení Začínáme končit vystupujete i ve spodním prádle. Oslavila jste padesátku, jak si udržujete postavu?

Už mě čeká dvaapadesátka. Moje nohy mám v genech, i když by, pravda, mohly být delší. Oba dva s Radkem děláme jógu. I když teď méně pravidelně, protože jsme zkoušeli v divadle a z něj rovnou jezdili na zájezdy. To je ta druhá stránka toho, že mě uživí divadlo. Tady jsem odzkoušela a pak mě jako medvěda naložili do autíčka, někam mě odvezli, tak jsem něco odskotačila pro lidi, pak se zase sbalit a v noci, spíš nad ránem mne odvezli domů. Takže na jógu nebyl čas. Ale ona ta jóga se nemusí jenom cvičit, ale jak říká naše cvičitelka, jde o jógu v denním životě a praxi.

Takže děláte takové věci, jako je vítání slunce?

To jsou pozdravy slunci, je jich mnoho a jsou velice prospěšné. O to se snažím každé ráno a na chalupě, když nezkoušíme, tak cvičíme každý den.

A stačí třeba ranní desetiminutovka?

To je málo. Když jsme na chalupě, tak s Radkem cvičíme každý tak hodinku. Ráno buď na trávě anebo si rozbalíme karimatku a cvičíme na sluníčku. A je to krásné.

S jógou je spjatý nějaký zdravý životní styl, ale jak jsme si všimli, cigaretu jste si po premiéře ubalila a pivo jste si také dala. Tak jak to je?

To je právě ta jóga v denním životě. Jsme vegetariáni a jóga je cesta. Není to o tom, že budete nějakým způsobem obtěžovat okolní svět tím, jak žijete báječně a zdravě. Pravda je, že teď kouřím, nekouřila jsem asi dvacet let, ale byla taková situace, že mi to cigáro přišlo vhod. Zatím kouřím, moc mi to chutná, mě to tedy vždycky chutnalo. Ale až si řeknu, že toho bylo dost, tak to zase típnu.

Reklama

Další články

Načítám