Článek
Lidé si ho většinou spojují jen s moderováním (a s občanskou hereckou profesí), Jan Kraus (70) ale rozhodně není špatný počtář a dokázal si vydělat slušné peníze už za minulého režimu. A po jeho pádu pak mohl bankovky téměř přebírat hráběmi. Jak k nim přišel?
Kraus se chlubí, že v životě nebyl ani jednu sekundu zaměstnancem. Podařilo se mu to kupodivu i za socialismu, protože s někdejší manželkou Janou Krausovou začali po legalizaci drobných živnostníků vyrábět a prodávat keramiku.
A po revoluci využil své zkušenosti s počítači. „Přihlásil jsem se na kurz daňové poradenství a účetnictví. Začal jsem pracovat jako daňový poradce a účetní. Hned jsem se měl dobře. Frontu jsem měl před dveřmi do bytu,“ pochlubil se na přednášce pro studenty v rámci projektu Lidé z praxe.
Brzy s kamarádem stavařem ale chytli úplně jinou příležitost za pačesy. Účastnili se konkurzu na pořadatele stavebního veletrhu, Italové je odsouhlasili a pánové vydělali ohromné peníze, i když do té doby s pořádáním podobných akcí měli nulové zkušenosti.
„Dělal jsem pět let, měl jsem se dobře, měl jsem kožené křeslo, začaly se ozývat hemoroidy. Pak jsem ale začal mít tíseň, že profakturuju život. Proto jsem si napsal divadelní hru Nahniličko. A kolegovi jsem řekl, že už se tam nikdy nevrátím. V divadle jsem si vydělal málo, žil jsem z toho, co jsem vydělal na veletrzích. Ale doteď toho nelituju, stálo a stojí to za to,“ dodal moderátor.